Musím se přiznat, že k velkým fanouškům motocyklových závodů nepatřím. Několikrát sem Velkou cenu viděla v televizi, většinou ne celý závod, spíše útržkovitě, no ale už nyní mohu říci, že vidět tuto strhující událost na vlastní oči, se přenosu v televizi nevyrovná.
Grand Prix České Republiky 23.-25.8.2013, BrnoFoto: Michaela Navrátilová
Když můj přítel přišel v polovině týdne s tím, že dostal dva lístky na Velkou cenu Masarykova okruhu v Brně, na celý víkend, a že si mám promyslet, jestli by mě to zajímalo, jestli s ním chci jít, nebo jestli má říci někomu jinému, chvíli jsem váhala. Motorky mám sice docela ráda, kdysi dávno mě ještě bývalý přítel několikrát svezl na motorce, a musím říci, že ze začátku jsem měla strach, ale pak se mi jízda líbila, ale nebyla jsem si jistá, jestli mě akce jako Grand Prix bude bavit. Ale nakonec jsem příteli řekla, že s ním na Velkou cenu půjdu moc ráda, a nelituji.
Páteční volné tréninky jsme sice kvůli práci nestíhali, ale v sobotu dopoledne jsme vyrazili směr Brno, oba zvědaví, co nás čeká, a jaké to bude.
Zaparkovali jsme kousek od Mendláku a odtud jsme jeli autobusovou dopravou až k Automotodromu. Všude v blízkosti samotného Automotodromu postávala Policie ČR, řídící dopravu, ale v sobotu při příjezdu ani navečer při odjezdu ještě nebyla doprava tak hustá, jako v neděli po skončení Velké ceny, ale také jsme odjezd stihli ještě dobře.
Už při příchodu nás pohltila skvělá atmosféra. Nejoblíbenější přírodní tribuna C byla doslova posetá návštěvníky, kolik stovek nebo i tisíc jich tam mohlo být, nemám tušení, ale bylo to fascinující. Každopádně letošní návštěvnost měla dosáhnout údajně téměř až čtvrt milionu návštěvníků.
My jsme zamířili k tribuně T1, kde jsme měli místa v 15 řadě, pěkně nahoře s úžasným výhledem a já byla jako v Jiříkově vidění. Bylo to úžasné, a to nás v sobotu odpoledne čekaly „jenom“ kvalifikační tréninky.
Sobotní kvalifikační tréninky zahájila kategorie Moto3, následoval volný trénink MotoGP a pak už začaly samotné kvalifikační tréninky MotoGP. Závěrečný kvalifikační trénink patřil kategorii Moto2.
Je úžasné, jak i absolutně nestranné diváky strhne dění na okruhu. Já ani můj přítel nejsme žádní velcí znalci tohoto sportu, moc se ve jménech závodníků neorientujeme, ačkoliv tedy jméno Valentino Rossi je známé i nám, ostatně, kdo by to jméno neznal? No, rázem jsme fandili, nadšení z toho, co se kolem nás odehrávalo. Atmosféra, fanoušci, komentátoři, závodníci, to všechno způsobí, že vás děj strhne a rázem jste součástí toho všeho, co se na okruhu odehrává.
Po skončení kvalifikace jsme opustili tribunu a šli jsme se projít. Zakotvili jsme u startu a cíle a odtud jsme s nadšením sledovali uši-rvoucí jediný ostrý závod sobotního dne, závod Red Bull MotoGP, který vyhrál sedmnáctiletý mladíček Karel Hanika, který si dojel pro první místo a závod to byl skutečně dech beroucí.
Nedělní samotné závody však překonaly i sobotní hranice našeho nadšení, a jestliže v sobotu se nám zdálo, že je na Velké ceně neskutečné množství lidí, neděle všechno překonala. Narvané autobusy přivážely nekončící řady návštěvníků, přijížděla motorka za motorkou, jen nám přišlo docela smutné, že majitelé přilehlého golfového hřiště využili a zaprodali nějakou tu jamku a driving jako parkoviště pro osobní vozy – to je prostě ten dnešní úděl – když chceš vydělat, nesmíš se ohlížet kolem sebe. Ovšem pro hráče golfu je to pak smutný pohled, nehledě potom na tvrdé golfové hřiště (jen poznámka, protože přítel hraje golf a chodí hrát i právě sem na tohle golfové hřiště).
No ale zpět k hlavnímu programu celého víkendu.
V 11:20 odstartoval první závod, kategorie Moto2, a po 13hod. konečně začal i dlouho očekávaný závod královské třídy MotoGP. Byla to strhující podívaná. Náš Karel Abrhám se sice kvůli zranění ramene v kvalifikaci umístil až na 22 místě, ale závod dojel na 19místě, ale hlavně že dojel, což pro něj přes všechnu bolest byla jistě výhra i tak. Bohužel to samé si nemohl říct náš další český zástupce v této kategorii, Lukáš Pešek, který spadl už po prvních pár kolech a závod nedokončil.
O skvělou podívanou se pak postaral teprve dvacetiletý mladík ze Španělska, Marc Márquez, který sváděl souboj o první místo s Dani Pedrosou a Jorge Lorenzou, a závod nakonec skutečně vyhrál. Sledovat tuto trojici, zápasící o prvenství, bylo dramatické až do samého konce. Čtvrtou pozici nakonec obsadil Ital Valentino Rossi. Musím říct, že to byl fenomenální závod a nezapomenutelný zážitek. No, kdy ještě budu mít možnost vidět závod Velké ceny na vlastní oči?
Při cenách vstupenek nevím, jestli bych ty peníze dala, ale po pravdě je ta myšlenka do budoucna lákavá. Když jsem zjistila, že naše vstupenka na tribunu T1 stála 3800,- Kč, málem mi vyjely oči z důlků. My jsme lístky dostali, a kdybychom si měli koupit i ten „nejlevnější“ lístek na přírodní tribuny, který stojí na celé tři dny 1950,- Kč, asi bychom nad tím dlouho uvažovali, a vzhledem k tomu, že nepatříme mezi skalní fandy, tak bychom ty peníze asi za lístek nedali. Ačkoliv, po letošní návštěvě Velké ceny nemůžu říct, že bych si lístek nikdy nekoupila. Byl to skvělý zážitek, a poslední závod Moto3 byl málem stejně struhující a nic mu nechybělo do dramatičnosti jako samotnému závodu královské třídy MotoGP.
V Moto3 se strhl totiž obdobný souboj o první místo, kdy mladší bratr vítěze MotoGP Marca Márqueze, Alex Márquez, předvedl senzační bitvu o prvenství. Čím víc se blížil závod ke konci, tím víc gradoval. První pětice závodníků se střídala neustále v čelní pozici, už to vypadalo, že se rodina Márquezových bude toho dne radovat z dvojitého vítězství, ale mladíček Alex Márquez se v posledním kole, v podstatě těsně před cílem, propadl až na páté místo a Moto3 vyhrál Španěl Luis Salom. Samozřejmě nutno zmínit i našeho zástupce v této kategorii, Jakuba Kornfeila, který se statečně rval až do konce. Ze začátku se sice propadl, ale nakonec vybojoval skvělé 8 místo, což je určitě fantastický úspěch na domácí půdě.
Po skončení závodů jsme odcházeli plni nezapomenutelných dojmů a nadšení ze skvělého víkendu. Počasí vydrželo jako na objednávku, pršet začalo až po skončení posledního závodu, a nekončící dav fanoušků se vydal ze všech tribun směrem k odchodu, směrem domů. A tak mohu jen říci, díky za ty lístky, protože jinak bych něco podobného asi nezažila. Stálo to za to. Nezapomenutelné. A už se těším, až budu zážitky doma vyprávět taťkovi, který za mlada, ještě na motorce, jezdíval na velkou cenu, kdy vstupenka na celé tři dny stála jen pár korun, a k té velkoleposti, která se tu odehrává dnes, se dá stěží jen přirovnat. Holt každá doba má své kouzlo, a snad Grand Prix v Brně přetrvá…
