Budiž nám odpuštěno - 12. kapitola
Kapitola XII.
Krásný den
Anna Marie celý den pomáhala Haně na trhu prodávat džbánky, talíře, hrnce a jiné věci z keramiky. Po trhu se hemžilo mnoho lidí, místních i přespolních, hlasy a zvuky se mísily a vytvářely zajímavou kulisu, která Annu těšila a odváděla její myšlenky pryč od všech starostí. Byla ráda, že se dostala ven z domu a především pryč od Matyáše. Ráno jí připadal divnější než kdy jindy, zvláště za poslední týdny, co se spolu nebavili, a skoro si byla jistá, že za jeho zvláštním ranním chováním byla včerejší nečekaná návštěva statkáře Baumana. Co ale mohl Bauman chtít?
„Dobrý den,“ ze zamyšlení ji vytrhl hlas postarší ženy, která přistoupila ke stánku a Anna Marie se na ni okamžitě mile usmála a odpověděla jí na pozdrav. Začala se ženě věnovat, ukázala jí nějaké hrnky a talíře a rázem tím zapomněla na své starosti. Tak to pokračovalo po celý den, lidí došlo k jejich stánku hodně, a že se měly s Hanou co otáčet, ale bylo to příjemné. Popovídaly si se spoustou známých lidí, které dlouho neviděly, a seznámily se s jinými, které dosud neznaly. A když na náměstí padl soumrak, zjistily, že se jim skutečně podařilo prodat téměř všechno zboží.
Začaly zrovna balit těch pár neprodaných kousků, když přišel Frank. On a Anna Marie se na sebe kradmo usmáli, zatímco Hana se zrovna nedívala, a Anna potom řekla: „Jdeš akorát včas, už máme sbaleno.“
„Vidím, že moc vám toho nezbylo,“ odvětil pochvalně při pohledu na dvě bedničky, do nichž naskládaly neprodané talířky a džbánky a nějaký ten hrnec, ale všechno to sotva zaplnilo polovinu každé dřevěné bedničky.
„Jsme šikovné,“ usmála se Anna Marie, zatímco Frank vzal rychle do náruče jednu bednu a šel s ní k nedaleko stojícímu povozu a uložil ji na ni. Anna užuž chtěla vzít tu druhou, aby mu pomohla, ale byl zpátky rychle a vrtěl přitom hlavou, aby toho nechala a sám bednu lehce zvedl a už ji odnášel.
„Ano, to jste,“ přitakal, „ani jsem nečekal, že toho tolik prodáte, protože když jsem včera večer viděl, kolik těch věcí měla máma připravených, když je skládala do beden a chystala na ráno, nevěřil jsem, že prodáte víc než čtvrtinu.“
„A vidíš, jak jsme tě překvapily,“ Hana zářila spokojeností a nad dobrým obchodem si promnula ruce, „a protože jsme tu celý den tak dřely, v tomhle úmorném vedru, tak si zasloužíme dobrou večeři a k tomu džbánek piva.“
Anna Marie se zarazila, najednou si totiž uvědomila, kolik už je hodin a jak rychle se brzy setmí, ale Hana nechtěla ani slyšet o tom, že by šla teď domů. „Ani nápad, děvče, celý den mi pomáháš, a teď že bys měla jít domů? Kdepak, dáme si u nás k večeři kynuté knedlíky, vařila jsem se s nimi sotva jsem za svítání vstala, protože vím, jak je ty i Frank máte rádi. A nějaký džbánek nám tu zbyl, tak se cestou k nám stavíme v hospodě i pro to pivo. A potom tě Frank odveze domů, sama v noci přece nepůjdeš.“
Frank se na Annu usmál a tím bylo řečeno vše. Jak Hana rozhodla, tak se i stalo. Cestou se zastavili u hospody, Frank zašel pro pivo do džbánku a v chalupě u něj a u Hany potom všichni tři bohatě povečeřeli, přitom si povídali a nasmáli se, osvěženi studeným pivem za krásné horké letní noci.
„Byl to moc krásný den, škoda že už končí, ani se mi nechce domů,“ zašeptala Anna Marie, když se rozloučila s Hanou a sama s Frankem vyšla z domu. Teprve tehdy se k ní Frank naklonil a políbil ji, krátce, ale sladce, až z toho polibku skoro roztávala.
„Domů je to ještě daleko, večer nekončí, a pojedeme pomalu…“ Vzal ji za ruku a vyšli spolu pod návratí, kde stál stále zapřažený kůň. Frank Anně pomohl nastoupit a usadit se na sedátko na voze, přičemž na ni zezdola pohlédl a zeptal se: „Je něco nového s otcem?“ O tom, že s Matyášem mluvil, neřekl Anně Marii raději ani slovo, věděl, že by se zlobila, ale musel si s jejím otcem promluvit, jenomže to by jí nevysvětlil.
„Ne, nic nového, akorát co mi přijde zvláštní je, že včera u nás otce sháněl statkář Bauman a otec je z toho zdá se nějaký nesvůj. Nevím co se s ním děje.“
Vyjeli z vrat na ulici, a jakmile Frank vrata opět zavřel a nastoupil vedle Anny, zeptal se: „Proč, co je s ním?“
„Já nevím, neřekl mi nic, jen něco koktal, ale nedokázal se vyjádřit. Takže vlastně netuším, jestli to souviselo s Baumanovou včerejší návštěvou, nebo byl otec jen neschopen se mnou mluvit po takové době, co jsme spolu nemluvili vůbec,“ odpověděla Anna a opřela si hlavu o Frankovo rameno.
Jeli noční ulicí, ozářenou tu a tam pouliční lampou, všude vládl klid a jasné nebe nad nimi zářilo svitem měsíce v úplňku a miliardou hvězd.
„Možná jen po takové době nevěděl, co ti má říct.“
„Možná, ale už je to jedno,“ zašeptala Anna Marie a v očích jí zářily hvězdy, když pohlédla na Franka, „nechci teď mluvit o mém otci, jsem ráda, že jsem s tebou a chci mluvit o nás…“
Usmál se, byť trochu mrzutě, ale to v té tmě nemohla poznat. Jsem vážně hlupák, pokud si myslel Frank, copak jsem opravdu věřil, že Matyáš s Annou promluví hned? Ale dobrá, dám mu ještě pár dní, než ho znovu navštívím. Každopádně to mezi Matyášem a Annou dobré není a takhle to zůstat nemůže, ne déle, než bude nezbytně nutné, uvažoval v duchu Frank a zatímco pravou rukou svíral opratě, levou rukou objal Annu Marii kolem pasu a líbnul ji zamyšleně do vlasů. „Dobře, tak budeme mluvit o našem zítřejším výletu,“ nadhodil tajuplně a Anna k němu upřela pohled nadšeného dítěte.
„My si zítra uděláme nějaký výlet?“
„No ano,“ usmál se jejímu nadšení, „musím odvést do Dunajovic opravený pluh, a jestli chceš, můžeš jet se mnou. Pak si zajedeme k Dyji, budeme chytat ryby a k večeři si ji upečeme u řeky na ohni, co ty na to? Dopoledne mám v kovárně ještě nějakou práci, ale zajel bych pro tebe po poledni? Co říkáš?“
„Říkám ano, ale proč bys měl jezdit tam a zpátky… můžu ke konírně dojít pěšky…“
„Ani nápad, dojedu pro tebe a nedohaduj se,“ zavrtěl hlavou a usmál se, takže nakonec souhlasila a znovu si položila hlavu na jeho rameno. „Tak dobře, už se těším,“ zašeptala nadšeně a oba spolu ujížděli tmou vstříc zářivému měsíci.
Michaela Navrátilová
Skládka pod Pálavou: jak vypadala loni, a jak vypadá dnes?

Když jsem v loňském roce napsala článek, v němž jsem upozornila na rozrůstající se velkou skládku nedaleko Pálavy, u silnice 52 a hráze vedoucí k Dolním a Horním Věstonicím, měl článek nebývale velký ohlas. Dokonce i Břeclavský deník na můj popud na článek zareagoval a pokoušel se zjistit, kdo za tuto lokalitu, v níž černá skládka vznikla, zodpovídá. Doufala jsem, že zájem médií tuto rok od roku rostoucí skládku pomůže zastavit, popřípadě se najde způsob, jak to tady vyčistit. A přestože naprosto čisto tady dnes, po roce a dvou měsících od loňské článku, není, tak alespoň něco málo se opravdu změnilo...
Michaela Navrátilová
ATC Merkur Pasohlávky: něco nového, něco starého

Sportovní vyžití v jednom z největších kempů v České republice bylo vždycky velké. Šlo to tady s dobou, a lidí sem rok od roku jezdí více a více, vždyť proč také ne, když je tady tak krásně? Jenomže kemp Merkur není jen o koupání. Je potřeba lidi také nějak zabavit. Ale takový Paintball, windsurfing, mini golf, plážový volejbal, projížďka na člunu nebo šlapadle, tenis nebo ping pong je už trochu ohraný. Pro letošek to chtělo něco nového, trošku netradičního na naše české poměry, a tak v ATC od jara funguje Wake park.
Michaela Navrátilová
Grand Prix Brno 2013 - velká cena, velký zážitek

Musím se přiznat, že k velkým fanouškům motocyklových závodů nepatřím. Několikrát sem Velkou cenu viděla v televizi, většinou ne celý závod, spíše útržkovitě, no ale už nyní mohu říci, že vidět tuto strhující událost na vlastní oči, se přenosu v televizi nevyrovná.
Michaela Navrátilová
Mikulovský zámek pod peřinou... Krásný je i v zimě.

Mikulovský zámek zřejmě není třeba představovat. Krásná barokní stavba se tyčí na skále nad městem a je jednou z jeho nejkrásnějších dominant. Ze zámecké zahrady, zvláště z Vyhlídky, se Vám naskytne výhled na celé široké okolí, dohlédnete až do Rakouska. A když je vše zakryté sněhobílou peřinou, máte pocit, jakoby všechno spalo. Žádné davy lidí korzující zámeckou zahradou, jen pusto a klid. A všude kolem sníh. V létě je Mikulov a jeho zámecká dominanta nádherná, ale v zimě získává vše tajuplné kouzlo...
Michaela Navrátilová
Ztracené kouzlo Vánoc...

Myslete si co chcete, ale v posledních letech se z Vánoc stává jediné: komerční honba na dárkama, soutěž o to, kdo utratí více peněz za naprosto nesmyslné dárky, šílená tlačenice v přecpaných nákupních centrech, která se už většinou na konci října obléknou do vánoční výzdoby, výlohy obchodů jsou plné balíčků v lesklých papírech a všude, kam se podíváte, jsou naprosto nesmyslní Santa Clausové a sobi, a co je nejhorší, malé děti jsou už natolik popletené, že znají většinou jen Santa Clause a Ježíšek už jim mnohdy nic neříká. Tak taková je dnešní realita Vánoc.
Další články autora |
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou
Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....
Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor
Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....
Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil
Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...
Piráti rozhodují, kdo je povede do voleb do Sněmovny. Buď Hřib, nebo Šípová
Piráti určí, kdo bude jejich lídrem pro letošní podzimní volby do Sněmovny, které rozhodnou také o...
Bez USA to půjde těžko. Zelenskyj vyjádřil obavy ze zastavení americké pomoci
Pro Ukrajinu by bylo velmi obtížné přežít, pokud by přišla o vojenskou podporu ze strany Spojených...
OBRAZEM: Česká spořitelna prodává centrálu. Podívejte se, co je k mání
Česká spořitelna nabízí v Praze k prodeji své budovy v okolí metra Budějovická. Nového majitele tak...
„My Němci nepřiznáme, že nevíme, kudy kam.“ Bavorsko ovládají zmatek a strach
Premium Od naší spolupracovnice v Bavorsku Jako by se vlastně zas tak moc nedělo. Až na to, že je pár dní před německými předčasnými...

Prodej stavebního pozemku 656 m2 ve Velké Bystřici
Velká Bystřice, okres Olomouc
3 400 000 Kč
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1065x