Někdo řekl, že jsme demokracii pohřbili.

„Demokracie je mrtvá, prý už neexistuje. Západ je v krizi. Ať žije Rusko, to se nebojí slabému západu ukázat záda a zpochybnit rozhodnutí mezinárodních soudů."

"Vlastně je Rusko v právu, když má pochybnosti vuci dekadentním mezinárodním institucím. Koneckonců Západ se s ním taky nemazlí.“ Tak nějak to dnes někdo řekl na netu a hádal by se se mnou do krve, že je to pravda. Prostě nedal si to vymluvit.

 

Tak tedy říkám, demokracie žije a je to dobře! Jen se stala všudypřítomná a samozřejmá. Ale to se stává, koneckonců i tak nějak to bylo s tou solí v pohádce s Janem Werichem.

 

Taky mě napadá, že v Evropě už jednou lidé podobné pochybnosti měli. V roce 1937 na Světové výstavě v Paříži si také mnoho vzdělaných lidí myslelo, že stalinovské Rusko a nacistické Německo jsou budoucností světa a udělili projektum Alberta Speera a Borise Iofana zlatou medaili. Mysleli si to i přesto, že ve Španělsku právě končila občanská válka a Stalin provedl v Rusku první etnické čistky. I tenkrát dikrátoři vycházeli z toho, že západ je slabý a dekadentní a je proto třeba nastolit nový světový řád. Na konci 2. světové války a nejpozději na konci války studené se ukázalo, že demokratický systém je jako jediný dostatečně robusní a odolný vůči hlubokým společenským krizím.

 

Důvodem je, že demokracie je založená na svobodě jedince a jeho sebeurčení. Centrem je tedy člověk, křehký ale pyšný a kreativní, suverenní ve svých postojích a vzpřímenou chůzí, který svůj svět utváří ve víře ve spravedlnost a rovnost, tedy k obrazu svému. Má  to obrovskou dynamiku, pokud se ví jak se s tím má zacházet. Pokud si totiž svobodně myslící společnost uvědomí, co ji činí tím čím je a čím by mohla být, nemá žádného konkurenta. Ani autoritativní Rusko, Čína nebo Arabské emiráty nedokáží demokracii systémově konkurovat a dlouhodobě ji nahradit.

 

Je třeba si tedy uvědomit, které myšlenky a hodnoty žijeme a cítíme a hlavně se jich v dobách krize neohroženě držet. Když se jich pustíme, a dovolíme, aby svévole, organizovaná kriminalita, násilí, fanatismus a útlak u nás zapustili kořeny, prostě žádnou svobodu mít nebudeme a ani nemůžeme. A to je škoda, protože to si náš malý stát nezaslouží.

Autor: Lenka Mey | úterý 15.12.2015 15:16 | karma článku: 14,05 | přečteno: 532x