Během vánočních svátků se v Německu registrovalo „jen“ 12 tisíc uprchlíků a migrantů. Je to důkazem toho, že starou Evropou neustále proudí protizákoně velké množství migrantů. Evropa se stále nevrátila k dodržování dohod.
Je jasné, že integrace více než 1 milionů uprchlíků a migrantů nebude snadná.
Proto německá vláda navrhla, že se každý uprchlík musí k integraci svým podpisem zavázat. Tedy podepíše jakousi smlouvu se státem, ve které se zaváže, že se bude učit německy a bude ctít ústavní pořádek Spolkové republiky. Pokud se tímto závazkem nebude řídit, budou mu kráceny sociální dávky.
Třebaže to zní pragmaticky, nemyslím si, že je takový závazek smysluplný. Především už fakt, že Německo takový závazek zavádí vůbec poprvé, svědčí o tom, že má s integraci muslimského obyvatelstva větší problémy, než jak tomu v minulosti bylo u migrantů z ostatních států EU. Důvodem je, že aktivně věřící muslimové mají menší ochotu se přizpůsobit a přijmout hodnoty jiné kultury. Brání víra a životní styl, který náboženství propaguje a zastává. Příchod tureckých migrantů v minulosti částečně sice vedl k příjmu a akceptanci demokratických hodnot, integrace skončila ale tam, kde klesla ochota se vzdát víry v jiné hodnoty. Velká část aktivně věřícího turecké obyvatelska proto zůstává mezi sebou a před vlivy německé kultury se záměrně uzavírá.
Pokud ale migranti skutečně přicházejí v pokoře a vůli nalézt a žít v Evropě nový život, musí sami od sebe chtít hodnoty hostujícího státu akceptovat a přizpůsobit se jim. V takovém případě žádný integrační závazek není potřeba. Takt a slušnost se nerodí podpisem smlouvy, ale je čistě dobrovolnou a mravní záležitostí. Integrace podpisem je tedy iluze. Pokud ochota chybí, a německá vláda s jejím chyběním jednoznačně počítá, pak žádný podpis nedokáže integraci vynutit.
Dalším aspektem je způsob, jakým chce německá správa integraci vynutit. Pokud se migranti nebudou integračním závazkem řídit, mělo by následovat krácení sociálních dávek. To může ale fungovat jen tehdy, pokud se bude jednat o vyjímečný případ. Pokud ale desetitisíce migrantů odmítne německou kulturu přijmout bude krácení sociálních dávek vést k destabilizaci, k nárůstům kriminality a ke značným bezpečnostním rizikům. Troufne si německá správa pak sociální dávky skutečně krátit nebo neposlušné migranty odsunout? A pokud odsunout, kam vlastně?
Třebaže se mi tento závěr naprosto příčí, nezbyde nakonec nic jiného, než začít o křesťanských hodnotách s migranty vyjednávat. Také migranti musí být ochotni své představy a životní styl přehodnotit. Vzájemným slevováním a smíšením může dojít ke vzniku nového hodnotového žebříčku, který původní evropskou kultůru částečně pozmění. Podle Udo di Fabia máme dobré šance migranty o naší kultuře přesvědčit, pokud jim ukážeme výhody, které svoboda a rovnost přinášejí. Byla bych ráda, kdyby měl pravdu.
