Volby jsou ještě daleko, ale pro politiky, kteří chtějí do voleb úspěšně zmutovat z obyčejného zástupce lidu v populistu, mám tedy několik dobrých rad.
1. Populistova pravda je jednoduchá
Správný populista využívá aktuálních témat. Jeho výroky jsou krátké a pravda jednoduchá. Často se projevuje tzv. pytlíkařením, tedy všude byl, všechno ví a zná a umí nejlépe.
Naprosté nedostatky a potřebu nácviku jednoduchých pravd má současná pravicová vláda. Její obhajoba církevních restitucí obsahuje celých deset různých argumentů! To úplně odporuje populistické logice! Správný populista ví, že průměrný volič po vyslechnutí druhého argumentu buď napůl přestává vnímat a nebo přepíná program. Populista si proto vystačí s jedinou větou a jedním argumentem. V případě nouze argument elegantně vynechává.
Ledasčemu by se vláda mohla přiučit u levice. Předseda poslaneckého klubu ČSSD J. Tejc se snaží zabodovat se slovy: „Pokud vláda chce, přes všechny pochybnosti prostředky v takovém rozsahu církvím předat, měla by buď podstoupit nové volby, nebo o této věci konat referendum.“ Rozeznání potenciálu slov „referendum“ nebo „volby“ přitom patří k základní dovednostem pravého populisty. Obzvlášt slovo volby je víceúčelové a lze jej využít téměř ve všech situacích.
2. Populista je akrobat
Populista je přizpůsobivý vynálezce. Jako správný umělec improvizuje a nemá rád napodobeniny. Často bývá lídr nějakého hnutí.
Za povšimnutí stojí předseda ČSSD B. Sobotka, který při přímé volbě prezidenta nejprve sebevědomně vyráží do boje se slovy: "Pokud by komunisté podpořili Miloše Zemana, dali by najevo, že vězí v minulosti více než jsme mysleli. Zeman je symbolem opoziční smlouvy, podpořil také Topolánkovu vládu s přeběhlíky Melčákem a Pohankou..." po volbě Miloše Zemana ale mistrovsky využívá nové situace, brilantně se přizpůsobuje a vzápětí zcela mate český lid slovy: „Myslím si, že lidé volili Miloše Zemana jako bývalého lídra sociální demokracie, volili ho jako úspěšného premiéra za sociální demokracii."
Pozorně naslouchající občan z toho musí být nutně zmaten. Podporuje snad sociální demokracie v minulosti úspěšnou opoziční smlouvu? Anebo snad: Úspěšný lídr sociální demokracie podporuje pravicovou vládu?
3. Populista je morální člověk
Populista je naprosto morální člověk. Jeho nástroji jsou nejvyšší principy, city a potřeby druhých. Vděčným tématem se stala novoroční amnestie V.Klause. Vzor ztělesněného zoufalství představuje T. Okamura se svým výrokem: "Že se stane něco tak odporného jako tato amnestie, by mě ani ve snu nenapadlo." Naznačuje tím, že správně pochopil pravidlo č.1. Ti méně odvážní si mohou vzít příklad ze senátora M.Antla, pro kterého amnestie představuje "ostudnou záležitostí". Těsně v závěsu je pak celá řada právníků a medií. Všichni mají náhlou potřebu se veřejně vyjádřit a „ochraňovat práva poškozených“ před projevy „zvůle a nespravedlnosti“. Jako darem z nebes je pro populistu žaloba na prezidenta republiky. Senátu v roli La liberté guidant le peuple nejde o osobní vinu, ale „opravdu jen o ochranu ústavnosti.“ Odporná, ostudná, nespravedlivá a ústavu zraňující amnestie ... tolik populistického talentu se jen těžko překonává. Hlavní je, žádný ostych! Žádné připomínky, a už vůbec ne pochybnosti jakéhokoliv druhu! Pochybnosti jenom obtěžují a jsou strašně nepopulární!
