Sci-fi: Na dohled Cruithne 8. část
(Amar Dlabolova)
Do zad mne zatlačila opěrka sedačky, jak jsem se opřel do pedálů. Bajk poskočil a vzápětí zapípalo varování, že proklouzla kola.
„Moc neblbni, s citem,“ napomenul mne Philův hlas z vysílačky.
Na svém monitoru vidí vše, co se děje s mým strojem. Bude mne do poslední chvíle kontrolovat, pak si nechá jen vysílačku a nastoupí na předání štafety.
„Ať nespálíš adhezní vrstvu,“ rozdával dál nezištné rady.
„Jasně, dám pozor,“ spolkl jsem jedovatou poznámku. Oba máme napnuté nervy.
„Nemusíš odpovídat, šetři dech.“
Musel jsem se usmát. O dech se bát nemusím. Dosáhnout kritické rychlosti v co nejkratším čase není v závodu Lagrange Ring věcí dechu nebo svalové hmoty. Ta je spíš na škodu, když pořádně zaberete, jako před chvílí já, žádná adhezní vrstva na pneumatikách vás nezachrání a kola začnou prokluzovat.
Při obvodové rychlosti Lagrange asi 75 km/hod je odstředivé zrychlení na vnitřním povrchu prstence asi poloviční v porovnání s tíhovým zrychlením na Zemi. V tom se dá docela pohodlně žít. Vtip celého závodu Lagrange Ring spočívá v tom, že se jede proti směru rotace stanice. Je to komické, vám se zdá, že šlapete jako o život, a to tak dlouho, dokud... dokud nemáte takovou rychlost, že ve skutečnosti stojíte. Odstředivá síla slábne a slábne, kola stále hůře zabírají, až ztratí kontakt s podlahou docela, a vy se propadnete do beztíže.
Rozhlédl jsem se po ostatních závodnících. Vřetenovitá tělesa ostatních bajků se mačkala v mnoha řadách po celé šířce pruhu. Průhlednou špicí jsem nahlédl do vnitřku sousedova stroje. Pěkný pořízek, skoro se do kokpitu nevejde. Napůl sedí, napůl leží, nohama se opírá do pedálů. Stejně jako já, akorát ty pedály má položené níž, aby koleny neproboural strop.
Konečně jsme se poněkud rozptýlili, bajky vytvořily peleton. Nebyl jsem ani na špici, ani na chvostu, přesně jak je naplánováno. Ručička tachometru stoupá pomalu k vyšším hodnotám. A bude stoupat stále pomaleji. Pak přijde ten správný okamžik vytáhnout z rukávu eso a nechat všechny za sebou. Nevyzkoušená strategie. Hop nebo trop. Ani jsme se neodvážili trénovat, jak by někdo ten náš fígl zmerčil, okopčil by ho a bylo by po výhodě. Když neuspějeme dnes, máme smůlu, příště už budou mít „pomůcku“ všichni. Nebo ji zakážou.
„Amare,“ oživla opět vysílačka, „vše se zdá v pořádku. Za chvíli... vždyť víš. Končím s monitoringem, jdu na sebe hodit postroj. Uvidíme se na místě!“
Trochu mi zatrnulo, za pár minut to přijde. O Philových schopnostech nepochybuji. Ve van Dornových laboratořích řeší problémy o několik řádů složitější, než je kinematika kolotoče. Ale jeho obor to není. A navíc, výpočty založené na simulacích nejsou realita. Odzkoušeno v terénu není nic.
Počítač mne ani nemusí nabádat, abych ubral. Sám cítím, jak kola zabírají méně a méně. Teď začne ta nejzdlouhavější část závodu, kde více než na síle záleží na citu v nohou. Většinou je třeba objet prstenec třikrát čtyřikrát, než bajk nabere kritickou rychlost a ztratí tíži docela. Nám by měl dnes stačit objezd jeden.
Ručka leze nahoru jako šnek, hlavně nic nepokazit. Neuspěchat, ale ani nepropást správný okamžik, jinak se s Philem minu a štafetu si budu moct nechat na příště. Pravidelně se to polovině soutěžících stává.
Teď! Vysunuji z kokpitu dva páry pomocných křidélek. Přihlížející i soupeři nade mnou dělají kříž. Z jejich pohledu jasná chyba, pro letošek jsem skončil. Vztlaková síla křidélek nesmí být použita k překonání tíže, pouze k odpoutání se od země ve chvíli, kdy už žádnou tíži necítíte.
Regule hovoří jasně. Jenomže já nepoužiji vztlakové síly k překonání tíže. A náklon... je snad větší než povolený jeden stupeň? Ani náhodou, je menší, zatraceně menší, je záporný.
Přítlačnou sílu vzduchu nad křidélky jsem pocítil okamžitě. Kola se pevně přilepila k vozovce, nohama zabírám do pedálů. Nejprve opatrně, za chvíli na plno. Zprudka vyrážím dopředu. Ti, co byli před chvílí na špici, se v pár sekundách stávají mým chvostem. Čím rychleji šlapu, tím větší je přítlačná síla, absence tíže přestává vadit.
„Phile,“ hlas se mi trochu třese, chce se mi smát. „Funguje to.“
73, 74, 75 km/hod. Je to tu. Měním sklon křidélek na povolený jeden stupeň, stroj se vznáší. Setrvačnost a minimální odpor vzduchu dovoluje sundat nohy z pedálů, které beztak ztratily smysl. Manévrovat už mohu jen směrovkou a křidélky. Stabilizuji výšku na dohodnutých pět metrů nad povrchem.
„Jsem tam, vyšlo to!“
„Bodejť by ne, přece jsem to spočítal,“ pokouší se o cool tón, ale úlevu a radost se zakrýt nepokouší. Uvědomuje si, že nestačí s dechem, rychle zmlkne.
Zakřivení prstence a letová výška nedovolují vidět o mnoho dál než na šedesát metrů. Zrakem pátrám před sebou, nemohu se vyhnout nepříjemnému pocitu ze stropu tunelu necelých pět metrů nade mnou. Osvětlení a nesčetné funkční prvky se míhají nad hlavou, beztíže vyvolávající pocit pádu z velké výšky ke stabilitě žaludku také nepřispívá.
Konečně se za obzorem vynořil Phil. Přesně v okamžiku a místě, které spočítal.
„Už tě vidím,“ dal jsem mu na vědomí, aniž bych čekal na odpověď. Se vzduchem teď musí hospodařit zatraceně dobře. Létat pomocí mávajících křídel v místním tíhovém zrychlení v lidských silách je, ale stojí to mnoho úsilí, i když mu postroj umožňuje zapojit ruce i nohy. Navíc musí vyvinout co nejvyšší rychlost, abychom se míjeli co nejdelší dobu.
„Leť pořád stejně, podletím tě.“ Zase zbytečná informace, tak bylo dohodnuto, jinak to ani nejde.
Doháním Phila. Snaží se, co jen může, přesto je naše vzájemná rychlost stále vysoká. Srovnat rychlost nemohu. I kdyby to nějak šlo, okamžitě by se vrátila tíže a propadl bych se.
„Připrav se, začínám odpočet... tři, dva, jedna,“ ocitám se pod Philem, „teď.“ Aerodynamické pouzdro na střeše kokpitu se otevírá, osvobozený balónek se štafetou se zatřepetá v proudu vzduchu a stoupá k Philovi.
Trhnu za páku, brzdný padák na zádi vystřelí a zakryje výhled ve zpětném zrcátku. Rapidně ztrácím na rychlosti, tíže se vrací, přistávám. Pomalu dojíždím setrvačností, z boku se vyklápějí opěrná kolečka, aby se bajk i s celým kokpitem nepřevalil. Ke slovu přichází nožní brzda, zajíždím ke kraji dráhy.
Vyskakuji z bajku a zdvihám oči ke stropu prstence. Phil s naditým pouzdrem na štafetu se snaží získat zpět výšku, kterou nejspíš ztratil při chytání štafety. Osvobozený balónek nad hlavou stoupá dále ke stropu.
I přes dvacetimetrovou vzdálenost vidím námahu zračící se ve Philově tváři. Konečně srovnal křídla do požadovaného směru a stoupá k terči s košem. Na celé trase závodu je koš pouze jeden. Další atrakcí pro diváky je tlačenice kolem koše. Té jsme se vyhnuli, jsme tu s přehledem první a hned tak se sem nikdo nedostane. Dokonce tu nejsou ještě ani fanoušci.
Uskakuji, kolem se přehání zbytek peletonu. Když opět zdvihnu hlavu, je již Phil u terče a něco hází do koše. Senzor rozeznává kód štafety a na obrazovkách naskakuje jméno našeho týmu. Jsme první. Jinými slovy, až příští týden vrátíme rozmontovaný bajk a křídla do přepravního kontejneru, můžeme začít přečerpávat raketové palivo do ravenu a nechat ho polepit nejdražšími reklamami. Na závodě ke Cruithne odstartuje jako první.
pokračování: zde
Dana a Rudolf Mentzlovi
Za meteorologickými družicemi
Družice pozorují Zemi z vesmíru už po desítky let. Jejich snímky se staly běžnou součástí předpovědí počasí. Jak pracují a co umí změřit? Jak přispívají ke studiu klimatu?
Dana a Rudolf Mentzlovi
Holandsko proti moři
Po staletí Holandsko čelí záplavám z moře a opět si vydobývá své území. Ani v dnešní době práce nepřestává.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Za jadernou fúzí k Baltskému moři
Už desítky let se ozývají zprávy o termojaderné fúzi jako zdroji energie pro budoucnost. Jak pokračují výzkumy a čím se liší tokamak a stelarátor?
Dana a Rudolf Mentzlovi
Hledání druhé Země
Po nedávném objevu hnědého trpaslíka neusnula ondřejovská skupina výzkumu exoplanet na vavřínech. Bude se podílet na vyhledávání Superzemí. Rozhovor s hlavním řešitelem.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Světlo z hloubi vesmíru
Hvězdáři z Ondřejova objevili hnědého trpaslíka ve vzdálené soustavě v souhvězdí Raka; tuto zprávu sdělila média minulý měsíc. Rozhovor s objeviteli.
Další články autora |
Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem
Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu
Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...
Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství
Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...
Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči
Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...
Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády
Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...
Vedl separatisty, umučil donbaského kovboje. Na Ukrajině zemřel ruský generál
Na Ukrajině padl osmý ruský generál, který se účastnil invaze do země. Generálmajor Pavel Klimenko...
Naše armáda už nemá v Gaze co dělat, řekl odvolaný izraelský ministr obrany
Izraelská armáda už nemá důvod zůstávat v Pásmu Gazy a pro její přítomnost po 13 měsících války na...
Karavana migrantů se po vítězství Trumpa rozpadla. USA přesto čekají davy
Karavana migrantů z Mexika, která vyrazila do USA, se zmenšila zhruba na polovinu původní velikosti...
Drsná babička, zhouba muslimů a Kennedy. Trump ladí tým pro lepší USA
Vyhrát prezidentské volby – nejtěžší úkol si Donald Trump může odškrtnout. Teď ho čeká sestavení...
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 739x