K sepsání následujícího textu mě vedla nedávná kontroverze s mými dobrými známými z Vídně. Začalo to docela nevinně mým dotazem, jak se oni ze zahraničí dívají na církevní restituce a co si o tom myslí. Naprosto je smetli ze stolu a naše debata se pomalu ale jistě sklouzla do míst, kde jsem si vůbec nepřál, aby byla.
Rakousko a Německo jsou totiž země, kde dochází k obrovskému úbytku věřících v důsledku kauz, které jsou tam velmi medializovány. Neustálé rozmazávání všelijakých sexuálních obtěžování ze strany kněží, hledání senzací typu že každý třetí kněz v Rakousku má milenku atd.vede k tomu, že církve v těchto zemích dost upadávají. Nechci tyto roblémy nijak bagatelizovat a říkat, že tady nejsou. Naopak. Tyto problémy jsou mi velmi odporné, nikdy jsem je nebránil a bránit nebudu a je mi jasné, že spousta věcí, které církev "napáchala" v minulosti a někteří její hodnostáři i v současnosti není košer a je to věc, která mě velmi mzí a trápí. Je podle mě ale velikou chybou neustále pouze poukazovat na chyby a nevidět naopak to dobré, co se v církvi děje. Důvody, proč katolická církev existuje. Ideje, cíle, představy....
Důvody proč se děly a dějí v katolické církvi nekalosti, které jdou přímo proti tomu, co církev hlásá jsou prosté. Církev totiž tvoří pouze lidé. Obyčejní lidé z masa a kostí, lidé slabí, hříšní a chybující. Podstatou toho, proč ale v církvi jsem, přece není to, abych poukazoval jenom na špatné věci, ale hlavně to, abych začal svým vlastním konáním dělat něco proto, aby se církev změnila k lepšímu. Každý jeden člen katolické církve má tuto možnost a prakticky neexistuje věc, která by mu v tom mohla zabránit. V katolické církvi se děje hlavně spousta dobrých věcí. V mnohých farnostech například kněží dělají různé akce pro mládež, různá spolča, můžu konkrétně jmenovat třeba farnosti ve Staré a Nové Říši, kde to duchovně neskutečně žije a děti i dospívající lidé díky těmto akcím nemají ve volném čase chuť jít třeba fetovat, nebo dělat jiné nekalosti. V těchto spolčích jsou už děti od nejútlejšího věku vedeni k úctě k rodičům a ke starším lidem, pokoře, k věcem, které dnešní moderní doba potlačuje a nepovažuje je za důležité. Všechno nestojí jen na penězích. Ano, vím že v Rakousku každý, kdo je pokřtěný, musí nemalou částkou přispívat povinně každý rok na církev, ale to přece není důvod, aby pak člověk jen pasivně seděl a nadával "podívej se, jaká ta církev je a jak se za můj nemalý peníz chová?" Vím také to, že pozitivní zprávy "neprodávají". Proto se nikdy v tisku na titulní stránce neobjeví něco pozitivního, co církev udělá, ale jenom to negativní. Sami si prohlédněte tiulní stránku jakýchkoli novin a spočítejte si na prstech, kolik článků je negativních a kolik pozitivních.
Abych odpověděl na titulek tak pro mě je důležité věřit v Boha proto, protože katolická církev a Bůh jako její hlavní nadpozemský představitel mě nabádají jen k samým dobrým věcem. Dávají mi díky zpovědím pravidelnou možnost si sám sobě dokazovat, že chci být lepším člověkem, nechci zatuchnout ve stavu, že je mi jedno, jak se chovám a co dělám. Naopak chci i tímto prostřednictvím bojovat za lepší vztahy mezi lidmi, za to, aby tato společnost fungovala lépe, lidé si dokázali sami pomoci jeden druhému v nouzi. Včera se mi stala taková krásná věc. Jsem momentálně v životní nouzi a jedna moje známá se mi sama nabídla s konkrétní nezištnou pomocí. Koukal jsem na to s pusou otevřenou, protože dneska je svět takový, že člověk člověka raději stáhne ke dnu, než aby mu naopak pomohl. Tady se stal naprostý opak a já i díky tomu si opět dokázal, že dobří lidé ze světa nezmizeli a že má smysl bojovat za to, aby ten dnešní svět byl lepší. K tomu ať mi pomáhá Bůh....
