Hledání na trhu práce aneb harakiri po česku

Nejprve malá hádanka na začátek: Všichni poctiví to chtějí, ale v Česku to zoufale chybí-co to je? Práce. A je potřeba rozdělovat práci na normální a nenormální.

Ta dle mého soudu normální je taková, kdy ráno přijdu d práce, udělám nějaký výkon, vyrobím nějakou hodnotu, za kterou jsem poté ohodnocen podle smlouvy, kterou jsem předem podepsal a z toho ohodnocení odvedu sátu normální daň a zaměstnavatel pak z mé mzdy odvede pojištění. Ta nenormální práce je práce, kdy nevím, kolik si vydělám, neodvádím daně a platím si za sebe pojištění. Jistě pochopíte, kam narážím. Pracoval jsem devět let jako vedoucí pobočky sázkové kanceláře a teď z důvodu odlivu sázejících na internet se kamenné pobočky plošně zavírají. Nejinak tomu bylo i u nás. Proto jsem začal hledat na trhu práce. Sféra mého zájmu je hlavně v administrativě, umím obstojně německy a anglicky, zvládá práci s pc a netem, rád komunikuji s lidmi. Hledat si ale normální práci, aniž bych nenaletěl některým inzerátům, zdajícím se jako seriózní, se v podstatě nedá. Zde několik příkladů. Odpověděl jsem například na inzerát firmě, která- jak se později ukázalo, se zabývá přepisováním smluv s elektřinou a aktivním hledáním nových klientů. Samozřejmě se tyto firmy snaží utáhnout člověka na prachy. "Vyděláš si za měsíc i sto tisíc"...za chvíli ale dodají"má to podmínku, musíš pořádně makat". Tak jsem se s nimi vydal na jeden den do terénu. Tito vyškolení pracovníci mají perfektně naučený seznam frází, které používají při oslovení. Jeden typ použijií, když někdo odmítne, druhý použijí když se někdo na ně tváří neurčitě, třetí použijí, když klienta "lapnou". Poté mají za cíl být tak neodbytní, že dokážou"prodat eskymákovi ledničku"(cituji z jednoho inzerátu). Spousta lidí ani pořádně neví, co podepisuje, protože tito vyškolení pracovníci mají perfektně zmáknutou psychologii prodeje a dostanou normálního člověka do takového "deliria", že ten, když se probere, tak častokrát lituje, co podepsal....když jsme onen den v trénu končili, tak skutečně onen školitel měl sepsaných několik smluv, na základě provizí z nich si opravdu velmi slušně vydělal. Pak jsem se ho ale zeptal, jak dlouho je v práci a co doma....odpověděl - "tři týdny jsem doma nebyl a přítelkyně mi sdělila, jestli se to nezlepší, tak ode mě odchází". 

Minulý týden jsem byl v další firmě, jejichž inzerát se jevil seriózně. Už když jsem ale do té firmy vkráčel a na výloze viděl finanční poradenství, reality, pojistky....hned jsem věděl, že to nebude to pravé ořechové. Pán se mě na začátku zeptal, jaký mám smysl života. Odpověděl jsem:"mít zdravou a spokojenou rodinu, zázemí a být šťastný." "A co takhle si postavit třeba velký moderní barák?" zněla další otázka. "Stačí mi normální." "A co třeba bazén u baráku?" "Nepotřebuju." "A co čtyři dovolené ročně v zahraničí u moře?" "Já radši Českou republiku." "Tak to vám budu muset změnit myšlení...." Přišel jsem na schůzi oblečen v černých riflích a v mikině a pán mi říká "A příště prosím Vás v business obleku." Pousmál jsem se, protože jsem věděl, že žádné příště nebude. U mě totiž nejsou prachy "až na prvním místě." Já chci jen tolik peněz, které pak stihnu užít. Chci mít potom čas taky na ženu, děti. Baráky a auta si do hrobu nevezmu...Nebudu tu popisovat, kolik životopisů jsem rozeslal, kolik telefonátů absolvoval, kolik pohovorů zažil...Jenže dneska je poptávka po lidích hamižných, kteří dokážou obalamutit normální lidi. Třikrát denně mi zvoní mobil s novou nabídkou operátorů. Než přejdu město, několikrát mě zastaví pouliční prodejci, jestli si nechci koupit "fantasticky cenově výhodnou voňavku světové značky, kterou jinde neseženu." Nechci. Já chci jen v klidu žít, poctivě pracovat a mít ze svého života fakt dobrý pocit. To ale v dnešní době v Česku asi nepůjde....