Český tenis stále hledá svoji hvězdu

Český tenis i po Australian open 2009, které je teprve ve své polovině, není tam, kde by si fanoušci i sportovní odborníci představovali. Začátek sezony sliboval, že bychom se mohli dočkat alespoň jednoho postupu do druhého týdne grandslamu – české finále žen v Hobartu a turnajový triumf Radka Štěpánka opravňovali k optimismu. Jenomže pravým ukazatelem formy jsou právě až grandslamy. Turnaje s vysokou sledovaností, nesmírnou psychickou i fyzickou obtížností, kdy všichni hráči musí už od prvního kola šlapat jak hodinky. Přítěží navíc v Austrálii je je nepopsatelné horko, které rozpaluje povrch v melbournském Central parku.

Jenomže české pozitivní překvapení ve dvouhrách turnaj nepřinesl. To lze bohužel již říci teď. Potenciál některých našich hráčů je přitom veliký. Problém je u většiny z nich v přístupu. Jako pěst na oko ještě před dvěma lety působila bývalá naše ženská jednička Nicole Vaidišová, která už od začátku jasně vyhlásila útok na žebříčkový trůn a svému cíli podřidila vše. Jak její veliký talent, tak obrovský dril způsobil to, že jsme opravdu mohli doufat v  superhvězdu, časem třeba formátu Jany Novotné. I semifinále Roland Garros nebrala jako kdovíjaký úspěch a bylo hodně cítit, jak moc chce turnaj za rok vyhrát. Ale ouha. Ženská psychika je leckdy nevyzpytatelná. Pubertální věk, s ním spojené první lásky, paličatost, možnost ochutnání jiných světských radovánek leckdy způsobí odklon od nastoupeného stylu a svedou na scestí. Zdá se, že i nový kouč David Felgate je přesně ten, kterého Nicole v současném rozpoložení hledala. Nenutí ji do obrovské dřiny, haní novináře za to, že píšou o její krizi, a když měl odpovědět druhý den po jejím vypadnutí redaktorům Sportu, jestli půjdou trénovat, či ne, rozpačitě odpověděl, že vlastně ani neví, kde Nicole je. Tak bohužel vypadá stav kdysi naší bezkonkurenčně největší naděje. Člověk si ihned vzpomene na nenaplněné naděje našich kdysi též nadějných tenistek Bedáňové, či Kleinové. Naději vzbuzuje Petra Kvitová, ta ale měla supertěžký los a běloruska Azarenková byla v Austrálii nad její síly. Kritiku nezaslouží jenom Nicole Vaidišová, ale i naše mužská esa.

Jak Štěpánek, tak Berdych vstupovali do úvodního grandslamu sezony s velikými očekáváními, ani jeden je však do puntíku nenaplnil. Myslím si, že ani jeden z nich není hráčem s maximálním potenciálem konce prvního týdne grandslamu. Chybí jim ale cosi v jejich povaze a charakteru, co je předurčuje k velkým vítězstvím. Federer i Verdasco jsou tenisty top class, ale oba už byli od našich tenistů poraženi. Verdasco dokonce týden před Melbourne ve finále v Brisbane. Co mě ale zarazilo, byly pozápasové výroky obou našich tenistů.

Štěpánek po nátěru 4:6, 0:6, 0:6 prohlásil, že je jedno jestli dostane 2 kanáry, nebo ne a Berdych, který měl Federera na lopatě řekl, že je se svým výkonem velmi spokojený, i když prohrál. Namísto aby oba zpytovali svědomí, protože rozhodně oba měli na to přejít do dalšího týdne grandslamu. Přitom právě tady se láme chleba mezi úspěchem a neúspěchem. S podobným přístupem budeme ještě dlouho čekat na nového Lendla či novou Navrátilovou….