Podle aktivit na sociálních sítích,tiskových prohlášení,všemožných výzev, ustaraných tváří režisérek, umělců, anarchistů i jiných aktivistů to vypadá, že letošní 17.listopad bude v ulicích Prahy veselo. A co takhle sjednocení...?
Přísahejme při všem, co je nám svato, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme poslušni prezidenta a vlády republiky a všech svých velitelů, prezidentem a vládou ustanovených. Přísahejme, že budeme bez odmluvy plniti jejich nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svých vojsk neopustíme, ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu. Přísahejme, že budeme druh druha milovati, při sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti tak, jak nám káže mužná čest a vědomí povinností občanských.
Pokud některým z vás připadá, že jsem zešílel s návrhem něčeho tak nepřijatelného, tak vězte, že pokud v uvedeném textu zaměníte pouze formulace "přísahejme" za "přísaháme" a "republiku" doplníte na "republiku Československou", budete mít před očima předválečnou vojenskou přísahu Čechoslováků, pro které to nebyla pouhá slova, nýbrž definice jejich vztahu k zemi, národu, jejich blízkým, prostě ke všemu co jim DOMA v jejich Československu bylo blízké.
Jsem si jist, že zamyšlení se nad obsahem tohoto krátkého textu, pomůže každému z nás uvědomit si ten propastný rozdíl mezi tehdejší a dnešní společností. Tak jako dnes byly ve společnosti rozdíly jak politické, tak ekonomické, ale bylo tady něco sjednocujícího, láska k vlasti. Ta v dobách těžkých dokázala semknout národ tak, že muži byli ochotni jít s hrdostí umírat na hranice. S pláčem pak opouštěli pohraniční pevnosti poníženi, zrazeni a zlomení, z toho, že jim nebylo umožněno bojovat, byť třeba marný boj, s přesilou. Mnozí by volili raději hrdou smrt při obraně vlasti a svých blízkých, než ponížení složených zbraní k nohám agresora pod dohledem zahraničních zrádců, sledujících výhradně svůj prospěch. Mohli jen tiše závidět biblickým obráncům Massady. Jednota, připravenost a odhodlanost dnešní izraelské armády a národa bránit vlastní zemi proti mnohonásobným přesilám má svoji symboliku, mimo jiné, v pevnosti Massada. Tu více než dva roky bránilo, proti obrovské římské přesile, několik stovek obránců, kteří nakonec, v bezvýchodné situaci, raději zvolili smrt než kapitulaci nebo porážku. Před válkou bylo takové odhodlání cítit nejen z uvedené československé vojenské přísahy, ale i z občanů republiky Československé, bez ohledu na různorodost politických názorů.
Dnes je naši společnosti podsouváno, že vlastenectví je něco nepatřičného ba přímo odpudivého a netolerantního. "Vlastenectví" tolerované impotentními politiky a servilními novináři, politology a všemožnými experty a exoty se smrsklo na uvázání šály, navléknutí dresu a poskakování při halekání "kdo neskáče není Čech". Slovo národ je pro většinu dnešních politiků "ožehavé" slovo. Je přece snadné být označen jako nacionalista či xenofob, proto ho většina českých politiků ani nepoužívá. Jsme neustále přesvědčování pouze o našem evropanství, jako bychom snad do 17.listopadu 1989 byli dočasně asiaty nebo afričany. Nenechme si nikým namluvit, že národní hrdost a vztah k vlasti, představuje nenávist k ostatním národům, rasám a zemím. Je to jen nesmysl multikulturních fanatiků, používaný k diskreditaci jejich oponentů....nic více. Nenechme si jimi překrucovat minulost a ohrožovat budoucnost...
Než tedy vyrazíme do průvodů, ať už jako ti co budou následovat neklidné umělce s anarchisty a jejich lejna nebo ti, kterým se povýšenecké fekální prezentace nelíbí, přečtěme si ještě jednou Přísahu věrnosti republice a přemýšlejme kudy vede naše cesta.....z úctou k našim předkům a s odpovědností k našim dětem.
Znovu si poslechněme a nikdy nezapomeňme
Hezký den
