S blížící se prezidentskou volbou se začínají objevovat další zvláštní postavy s nabídkou "já bych to prezidentování vzal". Vypadá to, že na místo vzývané kultivace přišlo spíše jarmareční pojetí politiky s podporou kejklířů...
Kandidatura na prezidenta země začíná být pojímána jako obdoba reality show Vyvolení. Je to samozřejmě jistá daň za přímou volbu, ale přesto jsem přesvědčen, že určitá zdrženlivost a sebekritika by některým lidem opravdu neškodila. Některým neúspěšným jedincům ze senátních, komunálních nebo jiných voleb, hrobníkům stran, ve kterých se pohybovali nebo stále ještě pohybují však chybí soudnost a za chvíli pochybné popularity se nestydí zúčastnit čehokoliv. K pravidelnému koloritu předvolebních spekulací bude nepochybně patřit "návštěvník s Marsu" J.Švejnar, který nám opět přijde sdělit, že by to tentokrát tedy už vážně vzal...Jistě se také, kromě pana Horáčka, objeví další pokračovatelé "nepolitické" politiky, tedy politiky vyvolených, volených i nevolených, kamarádů a kamarádů kamarádů z "neziskových", "nevládně-vládních", "lidskoprávních" a jiných vlivových agentur.
Je žalostné, že z veřejné diskuze a seriózního představovaní svých politických postojů, a srozumitelně formulovaných názorů na věci veřejné, se začínají stávat hudební festivaly v lepším a televizní festivaly trapnosti v horším případě. Permanentní vymezování se vůči Miloši Zemanovi nebo taktika "až si poslechnu, co chtějí lidé slyšet, řeknu vám svůj názor", jistě ke zvolení stačit nebude. Často mne v souvislosti s prezidentskou volbou napadají myšlenky na Karla Kryla ...
Kladu si otázku, jak by asi vypadal polistopadový vývoj, pokud by se našim prezidentem stal, namísto V.Havla, Karel Kryl - bytostný homo politicus. Člověk pevných zásad, který politikou žil a kterého znal celý národ dlouhé roky, jak z jeho tvorby, tak z rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Člověk, který se pro svoji zásadovost stal téměř okamžitě po listopadu nepohodlným, což naprosto přesně vystihuje podstatu polistopadového dění a mělo nám být už tenkrát varovným signálem. Pro nové vedení byl v první fázi, pro svoji nesmírnou popularitu a všeobecnou známost, nepochybně i ohrožením. Byl totiž odhodlán sloužit republice, ale karty byly rozdány jinak. Prezidentem se měl stát ten, který ještě nedávno netrpělivě toužil Karla Kryla poznat a tykat si s ním. Byly dohodnuty kompromisy, na které by Karel Kryl - prezident, pravděpodobně nikdy nekývl. Byla připravena místa pro stovky prezidentských poradců, často s velmi temnou minulostí. Ruce začaly omývat ruce, odhazovaly se průkazy a převlékaly kabáty s krytím blahosklonných úsměvů "pravdy a lásky, co nebyly jako oni"...
Představme si, jak by asi tenkrát dopadla volba prezidenta a jaký by byl další vývoj, byl-li by kandidátem Karel Kryl nebo byla-li by tenkrát přímá volba, jako dnes. Dovolme si na chvíli tyto představy, přestože dnes víme o uzavřených, dodržených i nedodržených dohodách V.Havla s lidmi jakými byli M.Čalfa, A.Dubček a mnozí jiní... Karla Kryla znal celý národ, kdežto Václava Havla pouze malá skupina pohybující se kolem pražského disentu. Je velmi pravděpodobné, že by jeho úspěch významně změnil nejen bezprostřední polistopadový vývoj, ale spolu s ním i dnešní vztah společnosti k politice, poznamenaný mnohým zklamáním, pocitem nespravedlnosti, frustrace a zrady ideálů...
Při hledání příčin dnešního stavu společnosti, příčin nedůvěry v politiku, apatie nebo naopak vzrůstajícího pnutí, bychom se měli možná podívat na samotný začátek. Budeme-li k sobě upřímní, spatříme v odkopnutí Karla Kryla mnohé odpovědi. Zásadovost byla vyměněna za kompromisy. Skromnost za pozlátko a pompu. Opravdovost obsahu za nablýskaný obal. Ze strachu z drsně, ale upřímně řečených pravd jsme, více méně poslušně, následovali medové úsměvy a vzletná slova. Bez ohledu na čím dále jasnější rozpory mezi deklarovanými a činěnými skutečnostmi. Mnozí dnešní neklidní umělci a jiní účinkující z "předvolebních festivalů", stejně jako "udivení" politici, jsou ochotni i nadále pokračovat v sebeklamu a zároveň apelovat a očekávat kultivaci politiky a společnosti. Ačkoliv je to pro ně možná velmi složitá představa, jsem si jist, že veřejnost (možná na rozdíl od nich) naprosto přesně vnímá výše popsané rozpory a menší i větší zrady. A právě z toho pramení veškerá frustrace a znechucení.
Na Karlu Krylovi si noví, spolu se spolupracujícími staronovými, mocnými, poprvé vyzkoušeli, jak zacházet s nepohodlnými. Ignorace, minimální prostor v médiích a postupné přesvědčování veřejnosti, že dotyčný nepohodlný je divný, zahořklý, nechopen jednání, utopista, věčný radikál atd.atd...nechutným vrcholem byla pak dokonce neúčast V.Havla na pohřbu Karla Kryla a pokrytecké žvanění I.Medka, které si na pohřbu neodpustil a za něž byl "odměněn" nesouhlasnými projevy smutečních hostů ( zde ). Je smutným mementem doby, že Karel Kryl je dodnes osobností naprosto nedoceněnou a (snad ze strachu z poznání sebe samých) nadále opomíjenou. Zdůrazňovat, jak velmi tento přístup kontrastuje s často až směšně nekritickým vytvářením kultu osobnosti V.Havla, je asi zbytečné.
Pokusy o zburcování občanstva pod stále stejnými, ovšem již značně "vypelichanými" resp. zrazenými, hesly jsou marné a nepomohou ani budíky, ani "jarmarky a candrbály" na ulicích. Úspěšné mohou být jen tehdy, podíváme-li se na naši novodobou historii očima Karla Kryla a vyvodíme-li z přiznaného si patřičné důsledky. Pokud to neuděláme, budeme i nadále pokračovat s hlavami skloněnými v pochodu na jehož konci je opět jen "rytí držkou v zemi"...
Hezký den, občané
P.S. K.Kryl....O dnešku ?....
Má idyla je vylhaná jak Praha Karla Plicky,
lže požehnání pohana, byť znělo katolicky,
tma v ubikacích bojarů a mraky nad Žižkovem,
a gauner vzdychá po jaru a vraždí ducha slovem.
Rum do odlívky s valiem a dojati až k pláči,
jsme šťastni, když si nalijem, a jedno, kdo nám stáčí,
sbor ropuch zpívá requiem, jsme s nimi na prameni,
ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni
