Paní učitelko, mému synovi někdo ve škole ukradl tři mikiny. Už chudák doma žádnou nemá. Jak to budete řešit?
Při rychlém (o)hledání se zjistilo, že jedna mikina visí v šatně, druhá se našla v družině, a tu třetí si žák omylem dal do sáčku s cvičebním úborem. V šatně visela i jeho vesta na zip a dvě čepice. Na žádném kousku oblečení není jméno ani monogram. A prvňáčci si často své oblečení ještě nepoznají, zvlášť kluci.
Moje dcera nepřinesla domů čepici… Byla to ale čepice „od skota“!!!
Neznajíc tuto sportovní značku, říkám si, že je pro rodinu zvláště vzácná, když ji mají od nějakého Skota. Proto velmi důkladně hledáme, a stále nic… Žákyně si posléze vzpomněla, že ji asi nechala v hudebce.
Paní učitelko, mohla byste se prosím ve škole podívat po červeném plyšovém dráčkovi? Dcera ho nikde nemůže najít.
Byl v družině v koši s hračkami. Už delší dobu… Holčička ho tam nehledala.
Našemu klukovi někdo krade kartičky. Vzal si do školy celé album a nepřinesl ho domů.
S kartičkami byl opravdu problém. Ty se podepsat nedají… A jednomu žákovi se jich tolik zachtělo, že neodolal. Stížnosti žáků i rodičů se začaly množit… Naštěstí zákonní zástupci u svého syna cizí album objevili a musel ho vrátit. K dozoru nad žáky, nad jejich sešity, oblečením, úbory a teniskami jsem kontrolu kartiček a pravidelné pátrání po nich odmítla, a tak dočasně platil zákaz je do školy nosit..
Naší Verunce někdo vzal boty, přišla domů v úplně stejných, ale špinavých a odřených, a jsou jí malé.
Vyřešilo se druhý den. Šlo o záměnu.
Paní učitelko, Eda přišel domů bez brýlí. Někdo mu je musel schovat. Nebo je ztratil, když byl venku s družinou???
To mě mrzelo, brýle jsou drahá záležitost, děti pátraly jako o život. Ve škole, na hřišti. Marně. Nikdo si nemohl vzpomenout, jestli je Eda měl na očích, když byli v pátek odpoledne v parku. „Hledal“ i Eda. Jenže on jediný věděl, že se všichni pachtí zbytečně. S bratrem se doma poprali, brýle to nepřežily, maminka je objevila jen náhodou, ukryté na dně koše s prádlem.
Paní učitelko, já nemůžu jít domů, mně někdo sebral jednu botu.
Byla nacpaná v rukávu bundy jiného dítěte. Tam jsme nehledali. Druhý den se přiznal spolužák. Že prý se na spolužačku naštval. Proč? Už ani neví…
A z opačné strany …
Čí jsou to rukavice?
Všichni žáci jsou dnes ve škole. Do naší šatny si nikdo jiný nic nedává. Rukavice jsou ale „ničí“.
Kdo si po tělocviku zapomněl na židli legíny?
Žádná dívka nechybí. Do naší třídy nikdo jiný nechodí. Legíny jsou černé, velké tak, že by je oblékla kterákoli. Nepodepsané. Nikdo je nechce.
Čí je ta čepice?
Matěje!
Ne, moje není.
Jó, včera jsi v ní přišel, já jsem ti ji viděl na hlavě.
Matěj si ji vzal na zkoušku domů, když nebude jeho, přinese ji zpátky do školy. Nepřinesl.
V šatně bazénu se po lekci plaveckého výcviku našly plavky (plavecké brýle, ručník, šampón, případně i celá igelitka). Čí to je? Ničí? To mě ničí!
Většinu věcí, třeba tu celou tašku většinou udáme, jedny ruce prostě nic nedrží, ale něco až na druhý třetí pokus, nebo když si vzpomene spolužák, že v těch plavkách před pár minutami plaval jeho kamarád.
Nikomu nic nechybí, nikdo nic nepostrádá. Záhada.
Podepsané věci najdou majitele snadno, ale on sám se někdy brání, že to není jeho.
Nepodepsané nálezy putují do velké dřevěné bedny na chodbě. Tam je věcí! Trika, bundy, mikiny, čepice, nákrčníky, rukavice sólo i v páru. Džíny, sportovní boty. Většinou pěkné, málo nošené kousky. Občas paní učitelky všechno nafotí a pošlou fotky rodičům. Ale některé věci svého majitele nikdy nenajdou a zůstávají opuštěné v bedně. Ale kam s nimi na konci školního roku? Problém jako od Nerudy…
