Proč zrovna únor, ten přece má být bílý a posílit pole. Dějinami už se mihl i vítězný, ale brzy se ukázalo, že to vítězství bylo spíš Pyrrhovo…
Nebo je to aktuální verze pohádky o dvanácti měsíčkách?
Matka s Holenou dojedly v lednu všechny cukrovinky ze stromečku i pomeranče, banány, datle a fíky a usilovně přemýšlely, jak tu chudinku Marušku zase potrápit. Fialky ale mají za oknem v květináči, ty africké, Marie je správně zalévá rovnou do mističky, tak kvetou jako divé. Jahody už jim koupila v asijské prodejně a jablka v supermarketu, dokonce bio a z českých sadů.
Najednou to Holenu napadlo. Vždyť jede se školou na lyžařský výcvik a hned potom má jarní prázdniny! No, ty, co jsou každoročně v zimě. Ale leden byl skoro suchý, těch pár vloček roztálo a nedalo se ani moc zasněžovat, protože bylo nad nulou, děla nic nedělala a svým jediným okem smutně koukala do údolí.
Tak Holena s matkou Marušku poslaly za jejími kamarády táborového ohně. Ať domluví Únoru, aby se nepřipojil k výzvě a nechtěl také zůstat na suchu. To by, holenku, Holenka ty lyže od Ježíška vůbec neužila. A tak Maruška vzala mobil a domluvila si návštěvu u dědů. Slíbila, že tentokrát nebude nutné žádné nepřirozené střídání. Březen, Červen a Září si oddychli. Mise se zdařila, Únor slíbil, že pořádně pocukruje česká pohoří, a Maruška mu za to přinesla ledové víno.
Holena s matkou vyrazily do horského hotelu, Marušku s sebou nevzaly, to by ta pohádka byla zase moc růžová, ale slíbili jí, že ze zafoukané Rajnišovy dřevěné Poštovny na Sněžce pošlou dvanácti stařečkům aspoň pohlednici. Jednu dohromady.
Tak všechno dobře dopadlo a všichni byli spokojeni. Děti si užily sněhu, válely se v něm, koulovaly se a postavily sněhuláky i sněhulačky. Díky svým funkčním kombinézám a rukavicím zůstaly zcela suché. Starší školáci se naučili lyžovat. Krakonoš se radoval, protože na únor má předepsaný jako dress code ten nejteplejší kožich a už mu v něm bylo vedro. Yetti byl rád, jeho stopy vypadají na sněhu líp než na blátě. A jednou je přece Sněžný muž, i když ho ještě nikdo nikdy nespatřil. Jenom právě ty stopy.
Zdárně proběhla i Jizerská padesátka. Klimatické podmínky pro závody byly letos velmi příznivé. Zvítězili Nor a Norka, aby ne, u nich se děti určitě s lyžičkami na nohách už rodí. Usmívali se hoteliéři, vlekaři i obchodníci se sportovními potřebami a majitelé půjčoven lyží. Vykouklo i sluníčko. David Vávra vymění ve svém designovém Jizerském pokoji v libereckém hotelu minulé startovní číslo za letošní.
Suchej únor je samozřejmě 11. ročník osvětové akce, která má přispět k omezení nadměrného pití alkoholu. Letos se koná pod heslem Nepít je umění. Zdálo by se mi logické po vánočních punčích, svařácích, pohárcích grogu a kalíšcích vaječňáku a po silvestrovských přípitcích vším možným vyhlásit měsícem bez alkoholu hned ten následující měsíc - leden. Ale ne, stal se jím únor. Možná proto, že 28 dní se vydržet bez pivka k večeři a vínka na dobrou noc dá, ale 31 je už prostě moc? Jenže na ty, co si dají jedno pivo nebo dvoudecku vína tahle akce necílí.
