Tenhle muzikál mám moc ráda. Ale dnešní text není o letní studentské brigádě. Moji starci měli už jako „mlad(í)ci“ rádi chmelový mok. A nejen ten.
Poznala jsem je (a jejich partnerky) před čtvrt stoletím. Abych je snáz rozlišila, byli mi všichni předem prezentováni na fotografiích, ke kterým byly přiřazovány jejich přezdívky. Šéf, Sud, Lub, Houba, Uťa, Kelímek, Balda, Tvaroh… Tmavovlasí kluci s vousy i bez na fotkách v kronice. Společenské akce, oslavy, koncerty, večery u ohýnku, léto u vody… Sportovní aktivity, silvestry i hospodské výjevy.
A pak jsem je stejně nepoznala, fotky byly totiž černobílé, z (bu)jarého mládí, a já je poprvé viděla naživo barevně, když už první z nich začali slavit padesátiny. Vlasy někomu zešedly, jinému odešly. Přes den to byli junáci na kurtu, po hře na pivu... Všem společným akcím vládla antuka. Tenis hrála většina pánů (a minimum žen). Někdo chodil se psem, někdo jezdil na kole, nejraději přes kořeny, já jsem chodila pěšky a plavala všude, kde byl bazén, rybník nebo řeka. Pestrá společnost. Základ byl ale ten tenis. Jarní a podzimní „slavnosti“ (ano, tak se tomu dodnes říká) a letní týden, vše je ve znamení žlutého chlupatého míčku.
Chocerady, Zvíkovské Podhradí, Rožmitál, Březnice, Písek, Heřmanice, areály, kde mají kurty. V předvečer turnaje losování „kdo s kým“, ráno na dvorec, po soutěži vyhlášení výsledků, bublinky a ceny, kanár, poleno pro největší “dřevo“. Jména vítězů jsou do dalšího klání vyryta do „zlata“ poháru. Ceny jsou putovní. Kanár je plastový, na baterky, a vydává kanáří zvuky, poleno pěkně dohladka opracované. Kdo si tyto dvě ocenění odváží, věří, že příště je někomu předá jako ten převozník ve Zlatovlásce vesla.
Všechno to platí dodnes, jen rukou s raketou raketově ubývá. Jednoho bolí onen pověstný tenisový loket, druhého koleno, třetímu vyměnili kyčel, někdo nehraje kvůli bolavým zádům, dalšího trápí jiná část těla, někoho celé tělo. Vlasy i vousy už většině zbělely. Letos na jaře si vezli raketu tři starci a jedna mladice, něco po padesátce. Kdo nehraje, fandí, tleská, chválí, kritizuje, řeší, radí, fotí… Večer všichni společně hodnotí, listují v kronice, vzpomínají a popíjejí chmelový mok. A už plánují další setkání.
Na zdraví všem!
