Co je to za hádanky? Kdo je rozluští a odhalí někdejší královnu české kuchyně, blízkého pomocníka zaměstnaných žen?
Malá kulatá pečicí trouba se zrodila v hlavách pánů Homuty, Uhera a Tyburce pár let před mým narozením a prodávala se pod názvem REMOSKA HUT. Vyráběla se v podniku místního hospodářství REMOS (revize, elektro, montáže, opravy, servis), později Okresní Kovopodnik (OKP). Tam pracoval můj tatínek, a tak jsme měli doma všechny typy, od nízké přes střední až po vysokou, byly nejprve hliníkové, až později teflonové i nerezové. Elektrické víko, které přivádělo do mísy teplo, bylo zpočátku celokovové, později se skleněným okénkem.
Mám s remoskou spojené celé své dětství a mládí. U nás doma málokdy zahálela. Maminka sice pekla také ve velké troubě, ale porce zapečených brambor a těstovin, sekané, plněných paprik, rýžového nákypu, semlbáby a mnoha dalších jídel z remosky byla pro nás čtyři právě tak akorát. Babička, když už žila sama, pekla v miniremosce, to byla taková „baby verze“, dnes bychom ji mohli označit za spotřebič pro single.
Hitem mých středoškolských let byla pudinková bábovka. V remosce se připravovala tak, že se vymazala nejen forma, ale ještě volná součást výrobku, dutý hliníkový kužel, který pak tvořil v bábovce prázdný střed. Příprava byla jednoduchá. Stačily čtyři pudinky stejného druhu, čtyři vejce, sklenička cukru, sklenička oleje a prášek do pečiva (maminka měla v knize receptů napsáno prdopeč). Pudinkový prášek se smíchal s cukrem a práškem do pečiva a do směsi se přilil olej s rozšlehanými vajíčky. Pekli jsme „vanilkovou, kakaovou a jahodovou“, podle druhu pudinků prostě žlutou, hnědou a růžovou. Někdy jsme dělali verzi bez toho kužele jako dortový korpus. Nebylo ale úplně snadné dosáhnout toho, aby se těsto propeklo stejnoměrně. Jednodušší to bylo v typu remosky s víkem bez okénka, pod sklem totiž někdy zůstalo tekuté. S remoskou se také nesmělo moc hýbat, opatrnost byla nutná i při vyklápění, jinak se střed „srazil“.
Rodiče mi bábovky vozili na chmelovou brigádu. Vždycky se po nich jen zaprášilo a spolužačky i profesorky si opisovaly recept.
Přenosná troubička se po letech "na výsluní" přestala u nás vyrábět, dostala se za moře, ale pak se vrátila v moderní verzi pod jiným názvem. S nárůstem cen energií se k ní asi zase vrátíme a oceníme její nízkou spotřebu elektřiny.
Musím zase někdy pudinkovku zkusit, z nostalgie… Biomaminky biodětí mohou použít biopudinky. A jde o bezlepkový moučník!
