Mým drahým v páru

Moc mi chybíte, byla jsem na vás tak zvyklá, tolik jsme toho spolu prochodili po cestách rozličných.

„Jak můžete takový krásný značkový sandály sešlapávat a ničit?“

„Ty ale jsou sešlapávací.“

„Jak sešlapávací?“

„No dají se nosit jako sandále, nebo se pata sešlápne a chodí se v nich jako v pantoflích. Nejdřív si je koupil manžel a od té doby naprosto odmítá chodit v čemkoli jiném. No a já jsem jim taky propadla.“

Okamžitě jsem si je také pořídila. I mě si naprosto získaly. Měly různé pásečky, přezky, průstřihy, všechno umělotina, nejdřív jsem se bála, že budou tlačit, že si udělám puchýře… Koupila jsem je v létě, a tak jsem si je prvně nazula bez ponožek. A zvládli jsme spolu celodeňák. Žádný otlak, neskutečné. Páskové sportovní sandálky s plnou špičkou jsem nosila celé léto. K džínům, sukni, nakonec i k šatům. Žabky i nazouváky zůstaly v krabicích ve skříni.  Letní střevíčky také, podívaly se jen do divadla a na koncert.

Na podzim jsem do sandálů oblékla nízké ponožky. Boty šlapaly po turistických cestách, po lukách i silnicích, po kamenitých i písčitých stezkách, v mokru i v prachu. Turistické pevné boty se mnou jely jen na horské výšlapy. Mokasíny i lodičky zůstaly v krabicích ve skříni. Provětrala jsem je jen do divadla a na koncert.

V zimě jsem vyndala z botníku nízké i vyšší kozačky. Byly se mnou na úřadě, na důležité schůzce a na návštěvě. Na hory jsem vyvezla zimní vysokou turistickou obuv a boty na běžky. Po městě a okolí jsem pořád pobíhala v sandálech. V teplejších ponožkách z vlny merino. Někteří lidé na mě koukali divně, co že to mám za boty, vždyť jsou letní… Kupodivu v nich nebyla zima. Kupodivu se v nich dalo jít i v nízké vrstvě sněhu, měly vyšší podrážku. Kupodivu na ledu neklouzaly…

A přišlo jaro. Mokasíny i lodičky zůstaly v krabicích ve skříni. Provětrala jsem je jen do divadla a na koncert. Sandálky vypadaly pořád jako nové. Prach se z nich snadno oklepal, bláto se dalo dobře smýt, případná kapka vody, co se do nich za mokra dostala jednou z dírek, zase další dírkou vytekla a botky brzy oschly. Tak to šlo tři roky. Pak jeden plastový pásek praskl. Hned jsem si koupila další pár. Vydržel rok a půl a pak jeden pásek praskl. Reklamaci mi v obchodě uznali a vrátili mi peníze. Třetí pár vydržel jen půl roku, reklamaci uznali a vrátili mi peníze. Od té doby hledám, pátrám, nemohu sehnat nový typ. Někde mají jen pánské modely, dámské pouze v „popelčí“ velikosti 36.

Stýská se mi po vás, mé milé, pohodlné, bleskově nazuté i zuté sešlapávačky celoročky.

Autor: Olga Medová | neděle 26.3.2023 9:32 | karma článku: 12,65 | přečteno: 275x
  • Další články autora

Olga Medová

Kam to kopeš?

1.6.2024 v 22:24 | Karma: 10,83

Olga Medová

Po letech

19.5.2024 v 22:57 | Karma: 18,15

Olga Medová

Aj tak sú stále frajeri

3.5.2024 v 23:40 | Karma: 19,10

Olga Medová

Jeden čáp jaro nedělá

28.4.2024 v 13:07 | Karma: 11,01

Olga Medová

Zahalená a odhalená

7.4.2024 v 8:46 | Karma: 14,36