V 11.11 začíná před zámkem Svatomartinský košt. Na zcela zaplněném nádvoří teče víno proudem, nejen s etiketou koníčka, mladé i staré, známé i neznámé, dokonce až z Paříže… Několikrát, až do večera se losují vstupenky.
U Pomníku obětem války probíhá pietní akt ke Dni válečných veteránů s tradičním položením věnců k památníku.
Blíží se poledne a v restauracích usedají občané k prostřeným stolům. Dokonce i v jedné kavárně se martinsky peklo a vařilo. Husy z domácího chovu jsou letos zvláště vypečené, křehké, zelí dvou barev šťavnaté, výpek s jablkem a cibulí pikantní. Kaldoun s domácími nudlemi jako od babičky. Martinské rohlíčky tak akorát sladké, zlatavé a křupavé.
Šeří se, ze zámecké zahrady vychází lampionový průvod. Rodiče kupují svítící čertí rohy a další roztodivné blikající věci. Do tmy září stovky barevných svíček a lampiček. Děti se radují ze všech těch světýlek. Martin v plášti přijíždí na opravdovém bílém koni jako předloni. Loni vynechal.
Na ochozu před vinotékou lze až do večera ochutnat mladé a martinské víno, akce se po celou dobu těší velkému zájmu, popíjející davy se proplétají na úzkém chodníčku a cinkají skleničkami na zdraví sobě i vínu. Chodci s kočárky nemají šanci projet. Nálada se s každým douškem zlepšuje, lidé známí i neznámí se na sebe usmívají stále širším úsměvem. Se zvyšující se hladinkou zapomínají na zvyšující se ceny všeho, i toho vína. Vína obou barev mimořádné kvality všem chutnají, kupující ochotně vystojí dlouhou frontu v prodejně a odnášejí si krabice s lahodným mokem. Silnicí hluboko pod hloučky lidí korzujících kolem vinařů, kteří nalévají vzorky do sklenic a informace do hlav více či už méně vnímajících degustátorů, jezdí kloubové autobusy plné volně dýchajících cestujících. Žádné roušky. Oficiálně je něco k osmi stům nakažených (ano, netestuje se povinně), před rokem to bylo kolem 14 000.
Na náměstí před další vinotékou nabízejí hroznová vína bílá, růžová i červená, martinská i „celoroční“. I tady stojí u stánku pěkný hrozen ochutnávajících.
V kapli zámku hraje Ševčíkovo kvarteto Smetanu a Mozarta. V sále sedí vedle sebe očkovaní i neočkovaní.
Roušky se nosí jen na poliklinice a v nemocnici, v MHD ji mají spíše ohrožení jedinci, žádné „Chráním tebe“, spousta lidí už zase naplno volně kýchá a kašle. Virus nevirus.
Lidé užívají dne. Carpe diem. Letošní Martin se vydařil. Ve městě to žilo, krize nekrize.
Jaký asi bude Martin za rok?
