Letos jsme se navždy rozloučili s mnoha osobnostmi, na které se nám bude hezky vzpomínat. Na Štědrý den odešla ve věku devadesáti let Lady Dermacol, paní Olga Knoblochová.
Po hercích zůstávají na „celuloidu“ filmové role a pořady v televizním archivu. Se současnou technikou se na ně kdykoli můžeme podívat a poslechnout si je. Zpěváci nám zanechali svůj hlas, umělci svá díla...
Po mé jmenovkyni, paní Olze, autorce učebnic o kosmetice, první české vizážistce, spoluzakladatelce kosmetického ústavu a prezidentce Unie kosmetiček ČR máme starý dobrý český Dermacol. První pleťový krém se schopností překrýt jizvy, pigmentové skvrny a jiné vady pleti vznikl ve spolupráci s odborníky na líčidla z filmových laboratoří Barrandov a údajně i s chemikem ing. Antonínem Franklem, výrobcem divadelních líčidel. Brzy se začal používat jako běžná dekorativní kosmetika. Název firmy se stal synonymem pro make up.
Malé bílé tubičky, kelímky nebo lahvičky s nápisem Dermacol byly v „pupínkovém“ období denními pomocníky celé generace mých vrstevníků. Nepoužívali jsme "mejkap", ale "dermakol", dokonce vznikly i další slovní druhy, byly jsme "nadermakolované“, „dermakolovaly“ jsme se".
Kdysi jsme se sestrou pravidelně navštěvovaly pražský Ústav lékařské kosmetiky, do roku 1996 sídlil v paláci Adria. Rády jsme tam jezdily nejen kvůli hýčkání pleti i duše milými kosmetičkami, ale také pro vzácné chvilky odpočinku od každodenního shonu. Všechny dámy, které jsme potkávaly na chodbách, na recepci i v ordinacích vypadaly elegantně a „pěstěně“. Žádné přehnané barvičky, zářivé rtěnky, ani nalepené řady řas. Jemné decentní líčení jim dodávalo jakousi vznešenost. Několikrát jsme se osobně setkaly i s paní Knoblochovou.
Byly jsme mladé a cítily jsme se v prostorách té zvláštní rondokubistické budovy velmi luxusně. Svezly jsme se páternosterem (správně česky "oběžným výtahem") a příjemnou proceduru jsme vždycky zakončily výbornou kávou ve "filmáči". Filmový klub zde sídlil od roku 1967. Nějaký čas tu byla Laterna magika a Divadlo za branou. Tam jsme nikdy nebyly, ale později jsme pravidelně navštěvovaly představení „Každý rok ve stejnou dobu“ v Divadle Bez zábradlí, které zde působí od roku 1998.
Vždycky, když jdu kolem, vzpomenu si ale na ten „kosmeťák“ a na scénku z filmu Léto s kovbojem. Potetovaný traktorista Hanzlík a jeho dvě budoucí tchýně… „Skrz co jste tady vy?“ A také na jednu spolužačku ze střední školy. Poslední vyučovací hodinu pravidelně věnovala úpravě obličeje. V zadní lavici tajně vytáhla zrcátko a „šminky“. Do závěrečného zvonění čarovala s tubičkami Dermakolu, štětečky, krabičkami s očními stíny a pudřenkou. Byla přirozeně hezká i bez nalíčení, ale každý den ze školy vycházela jemně zkrásnělá…
