Anežka zažila dva císaře, první válku i první republiku, druhou válku, sucho, Únor, měnu, socialismus, pražské jaro, normalizaci, a dožila se i sametového Listopadu.
Vždycky si nějak poradila. Musela. Její manžel byl obchodní zástupce. Jezdil naleštěnou aerovkou a byl to velký štramák. Nabízel dámám sukno firmy Skorkovský, podobně jako Leo Popper výrobky Elektrolux. Dámy kupovaly látky jako divé.
Anežka měla prodejnu s mléčným bufetem, bylo možné se tam nasnídat, ke studenému či teplému mléku si dát rohlík, housku, sýr. Dvakrát denně přivážela Mlékárna Čejetičky čerstvé mléko ve 25 l konvích, ty se přelévaly do hrnce a pak odměrnými nálevkami lidem do bandasek. Zákazníci si často zazvonili i po otevírací době a paní prodavačka, dobrák od kosti, se s úsměvem zeptala: „Co si račte přát?“
Za německé okupace bylo mléko na potravinové lístky, dodávky se snížily a lidé kupovali mléko ne po litrech, ale po osminkách. Synové, můj táta a strýc Vláďa pomáhali po večerech lepit odstříhané drobné papírky na velké archy a počítat tržbu. Kluci byli zdrávi, dobře živení, přece jen často proběhli krámem a napili se mléka sběračkou z hrnce a kousek másla se pro ně také vždycky vyšetřil. Můj tatínek byl ale hubený (a je dodnes), a tak ho Červený kříž po válce poslal na ozdravný pobyt. Strávil celý prázdninový měsíc v chatovém táboře v lesích u Jizery, dodnes na to rád vzpomíná. Když se vrátil domů, nevěřil svým očím. V kuchyni byla zapnutá trouba a u ní ve vatě leželo něco živého. Dověděl se, že to je bratříček. Narodil se předčasně, dva měsíce před termínem. Táta, tehdy třináctiletý, ani nevěděl, že je jeho maminka těhotná. Tenkrát se to tak nebralo…
Pan doktor, ke kterému Anežka chodila na prohlídky, se v září vrátil z letního bytu a šel se za ní do mlékárny podívat. Zeptal se, jak se jí daří, a hned připojil, že „se to někdy stává“, ať je ráda, že má dva zdravé chlapce. Anežka ale odběhla z krámu do bytu a přinesla panu doktorovi ukázat růžolící, i když droboučké miminko. „Kdepak dva, tři, pane doktore.“ A vyprávěla, jak dítě prohřívala u trouby. Doktor se jí přiznal, že nevěřil, že nedonošený kluk přežije.
Můj dopečený strejda slaví v červenci narozeniny, pomalu se mu blíží osmdesátka. Hodně zdraví a štěstí, pane Šťastný!
