Už jsem to skoro zapomněla… Jak zní naživo lidský hlas. Co jeden! Ale celý sbor! A k tomu zvučné saxofony.
Loni jsme nesměli zpívat. Sbory ani děti ve škole při hudební výchově. Advent bez koled. Žádná Rybovka na kůru, žádné koncerty při rozsvěcení stromečků. Ty se ale letos také nekonaly... Všechny zpívánky byly online. Mailem mi přišla spousta krásných videí i písničkových přání. Dokonalé i amatérsky roztomilé nahrávky, ale pořád to bylo jen reprodukované. Elektrika, nuly a jedničky. Pustila jsem si všechna cédéčka s vánočními písničkami. Koledy rockové, folkové i dechovku, české i světové. Vánoční alba, Gott, Ledecký, Rottrová, Olympic, Nezmaři… Všichni schovaní v kulaté plastové destičce.
A teď najednou živí zpěváci a zpěvačky a teplé lidské slovo v tom studeném kostele. Nebeský soprán, sytý originální alt, zpěvný tenor i nejbasovatější bas. A k tomu beatboxer za všechny nástroje, na které si jen člověk vzpomene. A kvartet saxofonistů zachumlaných v kabátech. A živý zvukař s destičkou, co vypadá jako tablet. Najednou, jako bychom se ocitli v nějakém předvánočním bezčasí, ve světě bez covidu. Osvícený kostel, sněhobílé stěny hrají do růžova, oltář a baculatí andílci mají modrý nádech, po stěnách září barevná světýlka, jeden z kamenných svatých hodně hodně vysoko nad našimi hlavami má dokonce rozsvícenou svatozář. V kostele hoří voskovice, betlém letos vyrobily děti ze školky. Tohle jsou přece ty Vánoce! Živá muzika, staří mistři, lidové koledy i mistři muzikálu. Tichá noc i burácení propletených hlasů, až se chvíli zdá, že snad ožily i varhany. Při některých skladbách stačilo zavřít oči a ocitla jsem se někde v africkém kostele a viděla vlnící se zpěváky gospelu.
Dřevěné lavice strašně studily, venku déšť, nevlídno, vítr, až se vánočnímu smrku na náměstí rozvlnily sukýnky ze zlatých řetězů, jako by celý strom tančil. Z kostela ale vycházely rozjasněné tváře. V poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi před chvílí skončil adventní koncert. Všichni jsme měli dvě vstupenky, tu zaplacenou, a tu, co potvrzovala náš kontakt s covidem, ve formě očkování či prodělání. Všichni jsme měli roušky a nikdo se na nikoho nemačkal.
Někde v dálce zůstaly pozemské starosti s úklidem, počtem druhů cukroví a drahými dárky. Daleko jsou do tmy zářící nákupní centra a dálnice plná aut mířících tam i zpět domů s plnými kufry balíčků.
Tady byl Ježíšek.
