Chorvatsko?

Do Chorvatska nejezděte. Zažijete africké vedro, racci vám sežerou snídani, popálí vás medúzy a poštípou komáři, moře je moc slané, a co zavedli euro, hrozně tam zdražili. 

Novináři se předhánějí, kdo napíše děsivější zprávu.

Vedro je i u nás. Výstraha před vysokými či velmi vysokými teplotami zůstává v platnosti také v Česku. Ve stínu borovic i ve vlnách se to ale nějak lépe snáší. Ano, samozřejmě pitný režim, slušivá pokrývka hlavy, kvalitní brýle a krém, někdo ještě „plavací“ triko s UV ochranou. Přes poledne siesta.

Chcete – li si vychutnat na terase restaurace pohled na východ slunce při snídani nebo západ při večeři, může se stát, že si váš stůl vyhlídne racek jako lákavé místo k přistání a něco vám odnese, aniž stačíte zareagovat. Chechtající se ptačí krasavci sedí na střeše a bedlivě sledují, kde se naskytne šance. Patří sem. Vetřelci jsme my, letní hosté.

Někdy za přílivu se v moři dotknete medúzy, říkají jim tady klobůčiky. Leknete se, není to příjemné, ale ty zdejší nežahají, a je to jako s těmi racky. Ony tady žijí jaksi odjakživa. My jsme tu na návštěvě.

Komáři, mravenci, hovada… Hmyz „abys tady pohledal“. Občas motýl, pavouček pro štěstí. V našem Polabí či Pojizeří jsou komárů hejna. A klíšťata? Jejich počet v Česku stoupá a s ním roste i riziko nakažení některou z nemoci, které přenášejí. 

Středozemní moře patří k těm slanějším. Nepřijely jsme ho ochutnávat. Pitná voda je všude dostupná a v každé kavárně vám ke kávě přinesou sklenici kohoutkové vody.

Ceny jsou tu letos trochu vyšší, ale u nás se zvýšily velmi výrazně, ač se na euro ještě nepřešlo, tak jsme se vlastně doma nechtíce připravily… Espresso do 50 Kč, v Praze i za 70, ledová káva za tři éčka, v Praze kolem 80 Kč, pizza je i u nás už za 250 Kč. Zmrzlina za 1,5 až 2 eura. Letos na pražském zmrzlinovém festivalu stál kopeček i 70 korun.

Jezdíme do různých částí více než dvacet let. Vlastně jsme si zemi zamilovaly ještě coby Jugoslávii. Líbí se nám tu. Všechno. Čisté moře, co celý den mění barvu, kamenné domky s terakotovými dýmníky, upravené kempy i parky kolem hotelů, chutnají nám místní speciality, vyzrálé ovoce a zelenina, bělomasé rybky, lokální červené víno.

Milujeme večerní procházky s vůní rozmarýnu, levandule a vavřínu. Rozkvetlé zahrady. Mučenka, balzamína, různobarevné oleandry, buganvilie, dosny, campsis… Rostliny u nás dříve vzácné, ale vlivem změny klimatu už se postupně přesouvající i do našich zahrad a parků.

Cikády a jejich koncerty. Hbité ještěrky, co mizí ve skulinách mezi kameny. Mořské kačenky, co zmizí pod hladinu a za hodně dlouho se v dálce vynoří.

Proto se sem rády vracíme. 

Z dámské jízdy z Istrie, od našeho nejbližšího moře.