Zrušíme babyboxy, jak doporučuje Výbor pro práva dětí při OSN? Díky nim ale žije více než 250 dětí, ty první už jsou dospělé.
OSN (mimo jiné) usiluje o zlepšování situace dětí, mladých lidí, žen a dalších zranitelných skupin. Výbor kritizuje, že dětem anonymně odloženým do schránky je odepřeno právo znát svou identitu, své biologické rodiče.
Babybox není ideální místo pro sotva narozené miminko, jeho zakladatel ho také nepovažuje za náhradu mateřské náruče, kolébky, postýlky, ani za jakousi alternativu, za jednu z variant péče o dítě. Jde přece o tu poslední, krajní, záchrannou variantu! Pro ženu, která se z jakéhokoli důvodu ocitla v krizi. Neví, jak dál. Měsíce tají těhotenství, ví, že přijde chvíle, kdy se bude muset rozhodnout a najít řešení. Nikdo si nedokáže představit, jak prožívá situaci, kdy se po přestálých strastech, úzkosti a bolestech vedle ní najednou objeví nový živý člověk… Ona se ale o dítě nemůže, neumí, nebo nechce postarat. Nemá nikoho, komu by se mohla svěřit, požádat ho o pomoc. Rodina jí nepomohla? Stát ženě v nouzi nenabídl řešení přijatelné pro ni i pro dítě? Nedostala se k ní osvěta typu „Čekáte nečekaně dítě?“ Z nějakého důvodu nezvolila „utajený“ porod, potřebuje zůstat v anonymitě.
Ženy, které se rozhodly odložit vlastní dítě, můžeme prostě odsoudit jako bezcitné, nezodpovědné, kruté… Proč se do takové situace dostaly? Proč nezabránily otěhotnění? Proč nebraly antikoncepci? Proč nešly na interrupci? (To je také kontroverzní řešení, definitivní…). Proč se chovají macešsky? Nebo se je můžeme snažit pochopit. Neznáme okolnosti, důvody. Mohlo jít o násilí, týrání, nevěru… Nízký věk, málo zkušeností, selhání antikoncepce, selhání všeho, vztahu, jistot. Nedostatek financí. Strach z budoucnosti, z odpovědnosti. Zkratové jednání.
Nesnažím se je ospravedlnit, může jít o osoby nezodpovědné, které si samy „zavařily“, byly málo obezřetné, hodně lehkomyslné… Zřejmě by z nich nebyly dobré matky, děti by žily v neutěšených poměrech, bez lásky, časem by jim je „sociálka“ možná odebrala. To už by za sebou měly spoustu traumat.
Nedovedu si představit, že bych neznala své rodiče, prarodiče, nevěděla, jestli mám někde na světě sourozence. Ale vědět, že mě rodiče nechtěli, nebo že o mě nemají zájem, že se o mě nestarají, nebo mi dokonce ubližovali… Co je horší? Nevědět, nebo znát krutou skutečnost?
Odkládání dítěte provází celou historii. O nalezence se starali v porodnicích, klášterech, sirotčincích. Pohádkového Plaváčka v košíku zachránila rodina rybáře.
Babybox je vlastně taková KPZ, kápézetka, krabička poslední záchrany pro novorozeně. Může se brzy dostat do adoptivní rodiny.
Uložením do babyboxu dítě ztratí svou minulost, ale dostane šanci na budoucnost.
A to je přece „hesské“, ne?
