Reportér Karas se nám hlásí z epicentra posledního boje o Krym...

Obvykle se na televizní noviny nedívám, ale v sobotu se mi naskytla čest sledovat nádhernou ukázku, jak vyrobit téměř Shakespearovské drama praticky z ničeho. Miroslav Karas pronášel věty, jako kdyby právě probíhala třetí světová, přičemž na záběrech z Belbeku panovalo naprosté mrtvo. 

A teď se podíváme na náklaďák blokující vjezd. A teď se podíváme na vojenskou svatbu na základně. A teď si dáme krátké interview s velitelem základny. A nyní velitel dává rozkaz bojovat do posledního muže. A teď přichází drsný ruský důstojník. A teď pozor - ruský transportér právě povalil kovovou branku! No a na závěr si dáme pár záběrů ukrajinských vojáků bezmocně stojících s holemi a pak... rozchod, konec.

Jestli takhle vypadá válka, tak je to docela pohoda, ne? I když si moc nedovedu představit, jak Miroslav Karas stojí v helmě v kráteru a říká "Tak přesně sem před třemi minutami dopadl granát". To by jistě bylo akční, ale oproti záběrům náklaďáku, volně stojícího na silnici, přece jen o něco nebezpečnější. Takovéto boje se natáčejí jedna báseň, ale musíte se zase víc snažit, abyste z nich vymáčkli nějakou pořádnou zápletku.

S ukrajinskými vojáky dokážu sympatizovat, sami asi dost napjatě čekali, co se s nimi stane. Co ale nedokážu, je brát vážně reportáž, která mě - ne obsahem, ale přednesem - citově vydírá. Ano, Rusové přijeli, viděli a obsadili, ale pomníčky padlým se na základně stavět nebudou. Základna byla převzata za zvuku kácejícího se kovového plotu, ne za zvuku děl. Ani sebelépe sestříhaná reportáž mě o opaku nepřesvědčí.

Přitom ukrajinským vojákům skutečně není co závidět. Ze dne na den se ocitli v cizí zemi obklopeni ozbrojenou přesilou. Vedení země na ně rezignovalo, takže chápu, že cítili pořádnou bezmoc. A jen těžko jim můžeme vyčítat, že nechtěli jen tak odpochodovat a předat základny Rusům. Nakonec jim ale stejně nezbylo, než složit zbraně bez boje, což musí být pro každého vojáka dost ponižující.

Nemám potřebu ruskému obsazení Krymu jakkoli tleskat. Po obsazení základny v Belbeku nepůjdu bouchnout šampaňské a neřeknu si: "Ti Rusové jim to hezky natřeli." Ale u podobné reportáže z "místa činu" si můžu tak leda povzdechnout. Těžko se divit, že České televizi nikdo nebude věřit ani slovo. Každý si samozřejmě řekne "Nojo, zase protiruská propaganda". Sotva může ČT někoho o nečem informovat, když se podobnými výstupy sama diskredituje.