Na hrobech čtyř českých vojáků si už někteří stihli zatančit

"Čtyř mrtvých vojáků je mi velice líto, ale..." Zhruba takto lze pospat vyznění řady reakcí na smrt čtveřice vojáků v Afghánistánu. A za oním "ale" pak již následuje obvyklá argumentace, že pomalu všechno, co jsme kdy udělali je špatně, že nejsme nic než lokajové USA atd. Ona formulka "jejich smrti je mi líto" je tam vložena jen z povinnosti, jelikož otevřeně oslavovat smrt vlastních vojáků se jaksi nesluší.

Pravda, někteří to pozvedli ještě na vyšší "level" a celkem nezakrytě prohlašují, že "žoldáci si za to mohli sami". Stejně jsou prý v armádě jen pro peníze... Zajímavé. Takže nejdřív zřídíme profesionální armádu a nyní se někteří podivují, že vojáci z povolání berou mzdu. V jiných profesionálních armádách vojáci patrně slouží zadarmo.

Na tom, jestli válka v Afghánistánu měla smysl, nebude nikdy panovat shoda. To ale nedává nikomu právo někoho hanět nálepkou žoldák. Vojáci zkrátka plní rozkazy svých nadřízených, kteří zase plní jen zadání legálně zvolené vlády. Pokud chcete někoho obviňovat, obviňujte vládu a prezidenta, ne vojáky. O misi v Afghánistánu si myslete, co chcete. Souhlasit či nesouhlasit s ní je každého svaté právo. Ale reagovat na smrt čtyř vojáků stylem - "je mi to líto, ale samozřejmě umřeli úplně zbytečně" - mi připadá poněkud nevkusné. Šli byste to říct do očí rodinám těch vojáků?

Samozřejmě, že i naši politici komentovali tuto tragédii záplavou frází, které znějí nevěrohodně a naučeně, ale alespoň se snažili zachovat jakousi pietu. Výjimku tvořil - jak překvapivé - soudruh Filip, a vedle něj i Miloš Zeman, který zahraniční mise podporuje dlouhodobě, takže jeho reakce nepůsobí jen jako póza.

Určitým paradoxem je, že v tuto dobu Izrael zahajuje další velkou akci proti Hamásu. Aniž bych snad chtěl kreslit přímé paralely, Izrael se nikdy nerozpakoval kvůli své bezpečnosti zasahovat na území jiných států. Když bylo potřeba srovnat jaderný reaktor v Osiraku se zemí, tak poslal bombardéry a udělal to. Opakovaně poslal vojáky do Libanonu bojovat proti Hizballáhu. Jeho protiútoky se také neobejdou bez obětí z řad civilistů, ale silně pochybuji, že by Izraelci označovali svoje vojsko jako "žoldáky".

Izrael si zkrátka nemůže dovolit doktrínu že "voják smí bojovat jen na vlastním území". Pokud je někde hrozba, tak ji prostě eliminuje. A nikoho se moc na nic neptá, pasivitou by nic nevyhrál. Když ale něco podobného udělají Amíci, tak je to zase ten imperialismus. Al-kajda z toho nějak úplně vypadla.

Můžeme se donekonečna bavit o tom, jestli operace v Afghánistánu za to stála nebo nestála a "co by bylo kdyby" se Amíci rozhodli do toho tehdy nejít. Nevidím ale důvod, proč bychom těmito debatami měli znevažovat smrt čtyř vojáků. Argument, že vojáci jsou placeni za to, aby se smrtí počítali, příliš neuznávám. Peníze vám život nevrátí. Když zahyne policista při výkonu služby, taky nad tím nelze mávnou rukou s tím, že za to byl přece placen. Pokud si někdo zvolí takto rizikové povolání, byl by vůči němu na místě určitý respekt. Zdaleka ne každý by byl ochotný do toho jít.

Radovat se ze smrti "žoldáků" považuji za něco naprosto nemístného. Ať už si o zahraniční politice naší vlády myslíte cokoli.