Janukovyčova referenda jsou parodií demokracie

Krym má údajně právo se demokraticky přestěhovat do jiného státu. Lid hlasoval a tím je to dané. Dovedeno ad absurdum si v duchu této logiky zítra může Jihočeský kraj vyhlásit referendum o připojení k Rakousku. Přece pokud může Krym, tak může každý, ne? A pokud ne, tak z jakého důvodu si Krym může osobovat právo na sebeurčení a jiným by mělo být odpíráno? 

Začal bych následující úvahou: pokud někde vlastním pozemek, neznamená to, že mám možnost tam vyhlásit svůj stát. Z hlediska vlastnictví je pozemek můj, ale z hlediska svrchovanosti je stále součástí ČR a platí tam české zákony. Analogicky pokud si tady koupí pozemek ruská firma, nestává se daný pozemek ruským územím a stále tam platí české zákony.

Státní svrchovanost je totiž vlastností státu jako celku, nikoli jeho jednotlivých částí. Argumentovat tedy, že lid Jihočeského kraje může hlasovat o svém připojení k Rakousku, protože obyvatelé mají právo o sobě rozhodovat, je očividným nepochopením rozdílu mezi státem a místní samosprávou. Jihočeský kraj je v podstatě umělý kontrukt, jedná se o pouhou správní jednotku, která má jasně vymezený účel a pravomoci. To, že stát nějakým způsobem definuje Jihočeský kraj, neznamená, že mu tím udílí státní suverenitu. Pokud by se Jihočeský kraj chtěl osamostatnit, musel by k tomu mít svolení celku - tedy buď vlády nebo všelidového hlasování. Zjednodušeně - existence správní jednotky ji neopravňuje, aby jednostranně rozhodovala o své státní příšlušnosti.

Ačkoliv tedy Krym měl rozsáhlou autonomii, stále by svrchovaným územím Ukrajiny. Není tedy přípustné, aby rozhodoval o převedení svého území do jiného státu bez ohledu na mínění zbytku obyvatel země. Skutečná demokracie by musela spočívat v tom, že by se o samostatnosti Krymu muselo vypsat celoukrajinské referendum. V tuto chvíli totiž z celostátního hlediska rozhodla menšina bez ohledu na mínění většiny. S demokracií to nemá vůbec nic společného.

Pokud namítáte, proč by se měli obyvatelé Krymu ptát ostatních, ve kterém státe chtějí žít, pak odpovím, že opak by znamenal konec koncepce svrchovaného státu jako takového. Státy by přestaly existovat a vrátili bychom se kamsi do doby řeckých polis. Z historie ovšem víme, že tento na pohled lákavý a svobodný systém může fungovat jen do doby, než se na obzoru objeví konsolidovaný hegemon. Pak rychle a nedobrovolně končí.

Můžete pokračovat tvrzením, že na Krymu žijí převážně Rusové, takže analogie s Jihočeským krajem je úplně mimo, protože v jeho případě nejde i jiné etnikum. Inu když vzniklo Československo, mělo ve svých hranicích tři miliony Němců a několik set tisíc Maďarů. Jim kupodivu právo se přičlenit k "soukmenovcům" nikdo nepřiznal. Můžete opět namítnout, že náš stát kopíroval "tradiční" hranici zemí Koruny české. Ukrajina žádné takovéto tradiční hranice nemá. To je pravda. Problém je, že tradiční hranice nemá kdekdo. Nějaká hranice ale prostě existovat musí. A kdyby měly hranice přesně kopírovat etnické složení každého státu, tak by se je možná nikdy ani nepodařilo vytyčit. Ani Slovensko, o které jsme až do roku 1920 museli bojovat s Maďary, tradiční hranice nemělo. Zejména jih byl vymodelován dohodou velmocí bez ohledu na etnické složení obyvatelstva. Asi nepůjdete přesvědčovat Slováky, aby to Maďarsku vrátili...

Rusko se mezistátní dohodou zavázalo respektovat hranice Ukrajiny. Nemůže si to jen tak rozmyslet. A pokud tvrdí, že jen respektuje vůli lidu Krymu, tak jen podotýkám, že podobně se kdysi zdůvodňovala anexe Sudet.

Stát by měl být založen na principu občanském, tedy že všichni občané mají stejná práva, bez ohledu na to, jakým jazykem hovoří a jaké kroje nosí. Sebeurčení by mělo být spíše výrazem svobody kulturní a jazykové, nikoliv nutnosti zakládat pro každý kmen vlastní stát.

Důležitá námitka: Ukrajina nemá legální vládu, proto není Krym vázán povinností v ní zůstat.

Problém této argumentace je, že ukrajinská krize je stále řešitelná politickými prostředky. Ukrajinci mají stále možnost si zvolit nové vedení, které legitimitu mít bude. Změna státních hranic je až jakýmsi řešením poslední záchrany v případě, že by krize dostala charakter občanské války. Nic z toho ale v případě Krymu není splněno.

Podstatná je ale ještě další věc - o samostatnosti Krymu nebylo ve skutečnosti rozhodnuto v referendu, to už bylo jen završením celého procesu, ale v Moskvě. Krymské vedení začalo o odtržení hovořit záhy po Janukovyčově útěku, což by nebylo možné, kdyby neměli celou záležitost prodiskutovanou s Ruskem. Ukrajinská vláda by referendum nikdy nepřipustila, stejně jako by USA nepřipustilo referendum o odtržení Aljašky. Pokud Krymští politici hovořili o odtržení, museli mít již od Putina záruky, že Rusko bude poloostrov mít vojensky pod kontrolou.

To, jak rychle byli Rusové schopni Krym ovládnout, jasně ukazuje, že byli na akci velmi dobře připraveni. Není bez zajímavosti, že termín referenda se stále zkracoval, původně se mělo o odtržení hlasovat tuším až po prezidentských volbách. Jelikož byli ale Rusové připraveni téměř okamžitě, mohl se termín výrazně posunout blíž.

Janukovyč nyní vyzývá i další regiony, aby následovaly Krym. Podle jejich odpovědi se uvidí, co nastane dál. Pokud nebude odezva příliš výrazná, nestane se pravděpodobně nic. Na Krymu byl výsledek hlasování znám předem, ale v jiných částech Ukrajiny nemusejí lidé do Ruska tolik pospíchat. Podniknout další vstup na Ukrajinu s rizikem, že hlasování nemusí dopadnout dobře, by nyní bylo příliš velké sousto. Zatím panuje klid před bouří. Bude-li pršet teprve uvidíme.