Nesnáším rozpálené letní noci v panelovém domě. Všechno
se na Vás lepí jak na šneka v ulitě na rozpálené pánvi. Je dusno a ticho jak před bouří. Okna dokořán a
z venku je slyšet v tichu noci každičké špitnutí. Pozadí dokresluje v dálce
noční přesouvání vlaků. Občas mi připadá jako bych spal přímo na ulici. Někdy
mě probudí pouze hlučný náklaďák a někdy se mi zvuky z ulice promítnou do
snu. Párkrát se vzbudím z noční můry a venku slyším řev hádajících se
opilců a nebo dokonce střelbu. Zvykli jsme si na to, že brutalita
a násilí je něco normálního? S hrůzou zjišťuji, jak jsem sám otupěl. V noci už mě budily dvakrát pod okny výstřely ze zbraně, nesčíslně krát pouliční rvačky a řev opilců, křik o pomoc a jednou dokonce řev přepadené ženy z nonstopu přímo naproti ulici. Její výkřik do mlhavé, sychravé a absolutně tiché únorové tmy byl děsivý a ještě dnes mi z toho jde mráz po zádech. Policie přijela téměř okamžitě. Barmanka přišla pouze o palec, který jí byl nakonec přišitý, ale její psychika to asi bude mít nahnutý do konce života. Nevím jestli to nebyla zrovna ta holčina se kterou se loučil polibkem policista ve služebním mundůru pár dní zpátky. Útočníka zřejmě zatím nechytli. Předevčírem došlo taktéž v našem městě k dalšímu pokusu o znásilnění. Bylo to zhruba dva bloky od našeho bydliště. Nebýt odvážného zásahu dvou mladíků, bůh ví, jak by všechno dopadlo. Oproti tomu můj vlastní vykradený sklep a odcizené kolo působí dosti pateticky.
Podle statistik se počet loupežných přepadení a jiných kriminálních činů v našem okresním městě neustále zvyšuje. Nechci tu mávat s čísílky, ale zhruba každý třetí den dojde ve městě k loupežnému přepadení. Každý třetí den se zbortí křehký mantinel bláhového zdání, že je vše v pořádku a nic nám nehrozí. A to je jistě v poměru s Prahou jak káva bez kofeinu s odtučněným mlékem. Úměrně s tím se bohužel zvyšuje (na první pohled patrné) i počet heren a nonstopů. V naší ulici jich za několik let přibylo kolem šesti. Jedná bezesporu Čunkovo slovy o jeden z "nádorů" našeho města. Myslím si, že je to trochu paradox. Nevím co si od toho město slibuje. Sice dostane navíc peníze z vybraných daní, ale způsobí bolest několika rozvráceným rodinám u kterých se otec nebo matka stanou gemblerem (nebo alkoholikem) a projedou/propijou třeba celej barák i s babičkou. Navíc musí město posilovat hlídky u „rizikových“ heren a oblastí a zavádět bezpečnostní systémy proti neoprávněným „výběrčím“. Je to asi pro tyto zoufalce na pokraji společnosti mnohem snadnější než vykrást autorádio za pár tisíc. Vběhnout to herny pohrozit nožem, nebo uhodit obsluhu a peníze jsou na světě. Stejně je dotyčný reinvestuje o hernu dál pod vidinou dvojnásobku na své nákupy alkoholu a drog, aby mohl přežít další prašivý den. Rozhodně je jejich situace nemůže omlouvat.
Kdepak - kombinace alkoholu a hazardu mi bohužel ještě zřejmě pár nocí nedá spát. Budu si muset zvykat, že svět je krutej a krutým zůstane. Agrese je v dnešní době společností vnímána jako standard a právo silnějšího a agresivnějšího bude stále platit jako zákon džungle… Betonové džungle. Říkejme si co chceme, ale jakmile člověk spadne do chlastu, drog nebo hazardu, chová se ještě hůř než zvíře. A to vůbec nemluvím o deviacích a různých úchylkách, které naší společnost provázejí už od nepaměti.
Nemám lék nebo řešení. Kdybych ho měl, asi bych se dal na politiku. Pokud se z města odstěhuji, bolest a utrpení se pouze trvale přesunou z ulice na titulky novinových článků a upoutávky televizních novin. A kdo by ve městech nakonec zůstal? Rusáci? Jugoslávci? Pochybné existence a jejich závislí nebožáci?
Na závěr ještě trochu optimismu. Naše nejmladší generace už je systematicky několik let vychovávána a připravována na násilí skrze počítačové hry a programy v televizi. Možná bude mít v budoucnu klidnější spaní než já...
Přeji hezké ráno, hezký den a dobré noci.
Související odkazy:
http://www.google.cz/search?q=přepadení+v+českých+budějovicích&hl=cs&lr=&start=0&sa=N
http://zpravy.idnes.cz/dva-mladici-zachranili-zenu-pred-znasilnenim-fnk-/krimi.asp?c=A080519_120721_krimi_pje
