Pokaždé když vyrazím na cestu ze svého rodného městečka,
doufám že dorazím zpět živ a zdráv. Po příjezdu domů většinou ani nemám slov.
Některé výjevy z našich silnic a dálnic jsem se již naučil tupě ignorovat.
Stále mě ale na cestách něco nového překvapí.
Zhruba jednou za týden vyjíždím svou pravidelnou trasu cca 650km dlouhou. 1/3 po silnici I.třídy a 2/3 po highway č.1 naší slavné d-d-dálnici D1 a dálnici D2 do Bratislavy. Už od časných ranních hodin se snažím na rádiu zjistit, zda se na mé trase nevyskytuje nějaká překážka, nehoda či nějaký ten policejní manévr. Ovšem co člověk nemůže vědět dopředu, je jakého blbce po své cestě nepotká. Pro svou lepší orientaci jsem si tyto extrémní případy rozdělil na několik skupin.
Flegmouši-svačináři
To je typ lidí, kteří řízení auta berou jako svou práci ve které na ně ještě z nějakých důvodů nějak nechvátají nebo mají času dost. Nejhorší ovšem je, že téměř ignorují dění okolo sebe. Když se je člověk pokusí předjet obvykle směle vyrazí do předjíždění také aniž by se koukli do zrcátka. A jak takové řidiče dopředu poznáme? Zpravidla před Vámi se může jejich auto trochu rozhýbat zleva-doprava. To zrovna loví CD, které jim spadlo na zem nebo nějaký kus jídla. Pokud je předjíždíte obvykle si všimnete, že mají plné ruce jídla nebo jiných záležitostí. Od bagety, sušenky po 2l PET lahev. Někteří si přidržují volant kolenem, aby se mohli v klidu najíst nebo věnovat jiné zálibě. Řidiči kamionů mají většinou větší pohodlí a tak není neobvyklé, že je uvidíte psát na mobilu SMSky nebo dokonce číst noviny! Při mém posledním „střetu“ minulý týden předemnou flegmouš přejížděl ve 120 z levého pruhu do pravého a zpět. Při opatrném předjíždění jsem si všiml, jak se snaží urputně vytáhnout cosi ze svého nosu…
Tito lidé se zdají být nenapravitelní, neboť mnohdy bývají pro své okolí postrachem i mimo automobil. Možná by jim nebylo na škodu promítat pravidelně následky některých dopravních nehod, aby si uvědomili, že už by si taky nemuseli mít čím pošťourat v nose.
Nerváci-žlučníčkáři
Nerváků zdá se trochu přibývá. Tato skupina má jednu společnou vlastnost – narozdíl od flegmoušů stále někam spěchají a neustále nadávají. Snaží se nahnat každou minutu či vteřinu aby byli v cíli o malinko dříve. Jakékoliv zpomalení berou jako svou prohru. Často do toho odpalují jednu cigaretu za druhou a předjíždějí stylem „ten proti mně se určitě uhne“. Jejich neduhem je rychlost mnohdy překračující 200 km/h, myšky a jiné zrůdné předjíždění které by nezvládl snad ani knight rider. Naposledy jsem viděl Nerváka, jak si tradičně zaplněnou dálnici D1 z Brna do Prahy zkracuje asi 200km/h v odstavném pruhu…
U kamioňáků se takzvanej Nervák pozná podle neustálé snahy předjíždět ostatní téměř stejně rychlé kamiony (tuto vlastnost již tupě ignoruji). Po 10 minutách předjíždění to většinou kamioňák vzdá. A když ne tak se za ním objeví co nevidět Nervák v osobáku, který ho začne problikávat, troubit jezdit ze strany na stranu aby všem ukázal jak je nasranej. Po tom, co kamioňáky konečně předjede ještě před kamionem dupne na brzdu, aby tak demonstrativně dokončil svůj vztek. Takoví nerváci by si měli pouštět relaxační muziku a pít méně kafí či červených býků, nebo si cestu životem zkrátí o podstatný díl.
Frajeři-šumachři
Takovej frajer má hodně společných prvků s Nervákem. Má však ještě další poznávací prvky. Většinou jde o člověka s velkým, luxusním nebo hodně nadupaným fárem (tmavé nebo červené BMW, AUDI, PORCHE – pořadí dle četnosti na českých silnicích), kterej svojí cestu bere jako jednu velkou exhibici. Pokud se je náhodou někde pokusíte předjet, tak okamžitě vystartují před Vás. Na semaforech se snaží uject co nejrychleji, jen aby ukázali jaký mají fáro. Mají hodně velké sportovní sklony, ale také poměrně často holdují alkoholu a jiným návykovým látkám. Nic je přece nemůže „dostat“. Při změně meteorologických podmínek jsou vidět mezi prvními ve stromech v lepším případě v pangejtech a po polích.
Když nás nedávno jeden takový předjel, kolega trefně prohlásil: „čím menší pták, tím větší fáro nebo objem motoru“. Pan Freud by měl z tohoto poznatku asi radost. Jak to tak vypadá, sexuální libido nás ovlivňuje víc než si uvědomujeme. Takže dámy, pozor na muže ve velkých nebo silných autech ;-)
Vidláci-zmatkáři
Poslední skupinou jsou takzvaní vidláci. Nejčastějším rysem těchto řidičů je auto výroby z minulého století a radiovka na hlavě. Nejčastěji se přemisťují vozem typu škoda 100-125 nebo žigulíkem. Problémem u těchto řidičů je, že zapomínají a že už si ani nepamatují silniční pravidla. Zpravidla jsou mnohdy rádi že udrží volant ve stabilní poloze a dojedou do cíle dříve než je dostihne infarkt. Dost často si dávejte pozor pokud jedete za nimi. Jejich reakce jsou mnohdy nevyspytatelné. Zapomenou dát blinkr a začnou odbočovat, nebo se vám snaží před předjížděním uhnout tak vehementně, že padají do strouhy. Někdy ztrácejí na silnici orientaci a tak zničehonic zabrzdí, nebo na křižovatce přejíždí zmateně z pruhu do pruhu. Nechci abych vypadal, že se vysmívám starým lidem, ale tento typ řidičů mě v poslední době ohrozil tolikrát, že jsem je musel zařadit na svůj seznam zařadit.
Poslední hodně diskutovanou skupinou jsou ženy. Musím říci, že na svých cestách jsem zatím nenarazil na nějaké extrémní chování našich drahých poloviček (kromě typického líčení při červené na křižovatkách). Zvláštním paradoxem je, že jinak mnohdy nelogické a emotivní chování ženy se na silnicích promění ve velmi racionální a důsledné. To my chlapi asi neumíme. Jakoby jsme to měli rádi zanadávat si v zavřeném autě na svoje okolí a pořádně na to šlápnout a myslet si, že na nás v té naší plechové nebo plastové škatulce nikdo nemůže. Stále v nás bdí nějaká ta touha po lovu, vítězství, po adrenalinu a možná je to jenom tim malým ptákem…
Citát na závěr
- Nejhorší je srážka s blbcem…
