Můj život se skládá z různě dlouhých a na různé věci zaměřených období. Je nutno říci, že do každého nového období se vždy vrhám přímo po hlavě, někdy bezhlavě a s neuvěřitelnou dávkou energie. Svými přesvědčovacími schopnostmi jsem schopna strhnout pro své nadšení i lidi z blízkého okolí. Má neukojitelná zvídavost mě nutí vrhat se do stále náročnějších činností.
Prožila jsem tak období turistické, cyklistické, zahrádkářské, období výcviku loveckých psů, pletací, háčkovací nebo také období stěhovací.
Právě období stěhovací bylo jedno z prvních. To jsem byla zrovna na mateřské dovolené. Dcera začínala pomalu žvatlat, manžel chodil do práce a já byla mladá a plná sil.
Obývákovou stěnu jsme tenkrát měli černou, lehce rozebíratelnou, složenou z různých pravidelných i nepravidelných tvarů. Přímo vybízela ke kreativnímu přestavování.
Když se mi podařilo vyprázdnit objemnější skříňky, které obsahovaly prádlo a taky poličky s hrníčky z růžového porcelánu, s vázičkami a soškami, začala samotná akce.
Můj největší problém spočíval v tom, že bohužel nemám prostorovou představivost.
Skříňky jsem přetahovala tam a zase zpět, někdy i na pětkrát, protože scházelo jen pár centrimentů k tomu, abych mohla zavřít dveře. Taky jsem narážela na problém s elektrickými zásuvkami a televizními anténami.
Nejraději jsem stěhovala, když měl manžel odpolední směnu. Začínala jsem okolo třetí odpoledne a končívala v deset večer. Samozřejmě s přestávkami, kdy jsem pečovala o dítě. Stěhovala jsem i několikrát do měsíce. Tak moc se mi to líbilo.
Manžel už tak spokojený nebyl. Vracel se pozdě večer z práce, snažil se nerozsvěcovat, aby nás neprobudil. To mělo za následek, že vrážel do nábytku, který tam ještě před jeho odchodem do práce nebyl, usedal, v lepším případě, na skříňky nebo taky padal do prázdnoty v místech, kde očekával gauč.
O tom, jak sprostě nadával, nebudu ani psát. Nejsprostší slova používal, když se chtěl osprchovat a nemohl najít místo, kde se momentálně nacházely čisté trenýrky.
Slyšela jsem ho. Ulehala jsem jen pár minut před jeho příchodem a přiznávám, že jsem se moc snažila, aby si myslel, že spím. V duchu jsem si říkala, že do rána určitě vychladne. A většinou taky ano.
Po krátkém čase mi už nestačilo stěhovat nábytek jen v rámci jedné místnosti, ale začala jsem překračovat i prahy místnosti jiných. To se mi stalo osudným.
Mé období stěhování skončilo, když jsem přestěhovala ložnici do prostoru, kde byl původně dětský pokoj. Manžel se vrátil nic netušíc z práce. Tenkrát jsem opravdu tvrdě spala.
Probudilo mě hlasité "KATEŘINOOOOOOOOOOOOOOO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!". Vyběhla jsem z ložnice, tedy původně z dětského pokoje a našla manžela, jak svým tělem válcuje nebohé již probuzené dítě.
Nemluvil se mnou skoro tři dny. Nejprve mi bylo líto, že už nemůžu hýbat s nábytkem, ale postupně jsem si uvědomila, že to byla činnost fyzicky hodně náročná a že je vlastně dobře, že už stěhovat nebudu.
A následovalo období zahrádkářské.
