A je opět tady. Léto. Období, ve kterém prožívám obrovský vnitřní boj o to, jak ho chci prožít.
Jeden nápad střídá druhý. Ten, který se večer zdál být naprosto úžasný je ráno úplně nemožný.
Chci znovu do Paříže. Láká mě romantika, památky, kavárny, skvělé víno. Písničky Edith Piaf a Joe Dassina.
A co moře? Někde, kde nebude hlava na hlavě, kde nebudou vřeštět přes den malé děti a do noci opilci. Někde, kde mohu ulehnout v klidu do písku, číst knihu o letní lásce a večer pozorovat západ slunce. Někde, kde budou cvrkat cikády.
Chtěla bych sjíždět Vltavu s partou kamarádů. Jíst cestou, večer opékat špekáčky, pít rum, spát ve stanu. Pozorovat světlušky a cítit jakousi zvláštní volnost a taky trochu mládí.
Nebo jen tak chytat lelky v trávě na zahradě, houpat se v houpačce zavěšené mezi stromy. Hlavně neuklízet, nenakupovat a nevařit.
A přes všechny popsané a mnohé další nápady jsem právě zaplatila zájezd do Tyrolska. Do hor v srdci Alp. Do údolí Pitztal, které je lemováno strmými skalami a třítisícovými velikány. Do místa, kde můžu chodit na túry, jezdit na kole, sjíždět řeku, lézt přes ledovec a koupat se v jezeře ve výšce přes 900 m s vodou teplou 23 stupňů.
Moc se těším.
A jelikož do Alp jedu v červenci, musím začít přemýšlet o tom, co budu dělat v srpnu nebo v září.
Že by přece jen podzim v Paříži?
http://www.youtube.com/watch?v=tQb4eWCAq8c
http://www.youtube.com/watch?v=QO8-MAgt_VI
