Už nějakou dobu přemýšlím, jestli mám být natolik odvážná, abych se pustila do tak ožehavého tématu, jako je džentlmenství. Je mi jasné, že si hodně naběhnu.Ale co, jdu do toho.
Džentlmena si představuji jako muže upraveného, galantního, pozorného.
Nemusí hned mít luxusní oblek, košili s upnutým límečkem a s manžetovými knoflíčky, k tomu drahé boty. Stačí i ležérnější styl, ve kterém se muž cítí příjemně.
Džentlmen nemusí být žádný krasavec. Měl by však mít určité charisma. Také by měl být pozorný, ohleduplný a laskavý. A to nejen ve vztahu k ženám.
Já slyším, pánové, jak říkáte: "My budeme džentlmeni, když vy budete dámy."
Slyším i vás, kteří se rozčilujete: "Co je to za ženskou? Kde to žije? V dnešní době všude samá feministka a ona chce džentlmena."
Ano chci.
Chci potkávat muže, kteří mi otevřou dveře, pustí mě sednout, pomohou mi z kabátu i do něj, usmějí se na mě. Nebojte se, nebudu to považovat za sexuální harašení.
Ale chápu, pokud se vy, muži, cítíte při takových činnostech trochu nesví.
Asi si za to můžeme i my samy.
Ruku na srdce, milé dámy. Když vás chce muž pustit sednout, usmějete se, poděkujete a posadíte se nebo poděkujete a řeknete, že ne a stojíte dál?
Dovolíte muži, aby vám ty dveře mohl vůbec otevřít, nebo se do nich po hlavě hrnete jako první?
Džentlmenství je, dle mého názoru, dáno do značné míry výchovou.
Jsou muži slušně vychovaní, ale i hrubiáni a neomalenci. Je obrovský rozdíl, kterého z nich potkáte.
Já chci potkávat ty slušně vychované.
Pánové, buďte na to, že jste džentlmeni pyšní.
My ženy máme rády ohleduplné a všímavé muže.
Věřte, že džentlmenství není ani v dnešní době "out".
