Bouříme

Ač je poslední březnový den, kdy by se daly očekávat spíše hřejivé sluneční paprsky, venku se žení všichni čerti. A je tady první letošní bouřka. V osm hodin večer. Téměř černou oblohu křižují blesky, za nimi bouří hrom a k zemi se snáší ostré ledové kapky. V okolí žaludku mám zvláštní, lehce nevózní svíravý pocit.      

Tento ne úplně příjemný pocit mě v poslední době provází často. A nebývá spojený s počasím, ale především s lidmi, které potkávám a s místy, na kterých se denně nacházím.

Mám pocit, jako by se z jindy veselých lidí staly otrávené, uštěpačné a neustále nespokojené bytosti.
Dnešek je toho zdářným příkladem.

V obchodě si paní stěžuje na hroznou kvalitu zeleniny, u pultu z rádia slyším naštvaného muže bouřlivě diskutujícího o průjezdu americké armády naší republikou, u pokladny žena, která se tváří jako bůh pomsty na zdržující slečnu platící před ní bankovní kartou.

Na chodníku řeší důchodkyně absolutně neschopné lékaře, díky kterým nemohou téměř chodit. A na poště vyhazuje cholerický pán paní sedící za přepážkou, která se mu snaží laskavě a slušně vysvětlit, proč nemůže vyzvednout manželčin důchod bez potřebného dokladu. Když nasupeně odchází z pošty, nezapomene prohlásit, patřičně nahlas, že všechno stojí za hovno. Malý synek stojící v řadě se svou mámou jen dodává: "Mami, že se hovno neříká?" Alespoň ten klučina trochu uvolnil blesky a hromy nabitou atmosféru. 

Vše vrcholí odpoledne, kdy cestou na náměstí zaslechnu chlapa, který ječí na drobnou stařenku krmící holuby, že ohrožuje lidstvo. Ti holubi přenáší smrtelné nemoci a epidemie a k vůli ní určitě teď někdo zemře. Ječí tak, že se lidé zastavují a dívají, co ta bezbranná paní provedla tak hrozného, že ji ten hulvát nadává takovými výrazy, které se tady stydím napsat. Možná ani ta stařenka netuší, čím vším ji pojmenoval. Jediný, kdo se té staré paní zastal byla maminka s kočárkem. I ta byla najednou ............. Myslím, že stařence bylo jen líto vyhodit starý chleba a proto s ním krmila ty holuby. 

Jo, a po tom všem, když jsem konečně doma, v oáze klidu, pohody a bezpečí, si klidně přijde první letošní bouřka.     

 .