Chrám obyčejná stavba nebo více

Další díl z abecedníku, tedy pokusů zamyslet se nad jednotlivými slovy a jejich významem, pokusit se je vyjádřit dnešními slovy, tentokrát o Chrámu

Chrám obyčejná stavba, či více
Jeruzalémský chrám musel být stavba více jak velkolepá. Právě tam, kde dnes stojí Omarova mešita a mešita Al Aksa - a představit si ji trochu výše, protože dobývání a válčení nejen tvář tohoto města pokoje proměnila, ale i velkolepý dojem umenšila. Vždyť jen Ježíš, Boží Syn chodil po ulicích Jeruzaléma několik metrů níže než chodí dnešní obyvatelé a návštěvníci Jeruzaléma.
Jak víme, samotný Ježíš byl k soudobé tváři chrámu více než kritický. Známé vyhánění penězoměnců z chrámu pak byl již jen výsledek nenaplnění očekávání, která s chrámem byli běžně spojovány. Přesto přese všechno - zůstává chrám pro Ježíše a jeho učedníky centrem a srdcem jejich víry, chodí se tam modlit a prodlévat.
Je to pro nás zvláštní, proč to je tak významné místo? Dnes máme tendenci bořit a nestavět na místo toho adekvátní náhrady, takže slýcháme sice hezké ale jen slova o tom, že můžeme mluvit s Bohem běžně v týdnu, na kterémkoliv místě a je tedy jedno jestli to je v kostele, či při objímání stromů v lese. Nějak se nám vytratil smysl, vnímání případnosti určitých míst a určitých období a pak je neumíme rozlišovat. Tuším, že právě na místě Jeruzalémského chrámu byl genius loci, který vždy znovu přitahoval věřící, snad souvisel s Hospodinovou přítomností, ať už ve formě schrány smlouvy, či jinak. Podobně smí rozhovoru s Bohem sloužit i dnešní kostely, dnešní chrámy, kde je největší příležitost k tichosti a vybřednutí s všeobjímajícího hluku, nebo jak se dnes nazývá zvukového smogu. A stejně je to i s časem, protože jsme se dostali do situace, kdy ani mnozí neví, zda-li je pátek či svátek.
Přeji nám všem, abychom ve zbytku adventní doby prožili něco povzbuzujícího a zároveň jsme byli osvobozeni od všeho, co ruší vnímání podstatností a záležitostí prvého řádu....