Jednou z nejkrásnějších a nejbohatších zemí Afriky a možná i světa je Zimbabwe. Dnes je tato země pořád ještě nemocná, ale nejspíš se blíží její uzdravení.
Bílý člověk přinesl do Afriky mnoho dobrého, ale v některých zemích si vyzkoušel mnoho špatného. Výborným příkladem obojího je Zimbabwe. Výborné klimatické podmínky, kvalitní půda a pracovití lidé, k tomu přičtěme přírodní krásy, množství všemožné pro tuto část typickou africkou zvířenu a vzdělání otevřené a nakloněné lidi a máme Zimbabwe. Respektive jižní část bývalé Rhodesie.
Rasistický přístup některých našich bílých předchůdců byl zrůdný a tak není divu, že se větší část bílých osadníků Zimbabwe rozhodla ve všeobecné diskusi v roce 1975 podpořit snahu tehdejšího premiéra Iana Smithe o zrovnoprávnění všech obyvatel země, tehdy ještě vystupující pod názvem Rhodesie. Tato snaha pochopitelně vyvolala kontroverze a nesouhlas některých bílých osadníků, kteří si na otrokářský způsob života zvykli a nechtěli se ho vzdát. A tak se pár farmářů v okolí města Bulawayo rozhodlo na protest proti politice Iana Smithe a jeho snaze o diskusi s představiteli černých a tedy méněcenných lidí nevyplácet mzdu svým černým zaměstnancům. Tito většinou velmi jednoduší rolníci z kmene Matabele nedokázali ve své jednoduchosti na vzniklou situaci reagovat jinak než pomstou. A pomsta v těchto několika případech byla krutá a bolestná. Několik farmářských rodin zaplatilo životem. Toto vraždění však nemělo politické motivy, bylo vyprovokováno pouze a jen mstou.
Krvavé události z okolí Bulawaya však byly využity a zneužity v politickém boji. Na jedné straně se radikalizovali bílí osadníci a na straně druhé skupina radikálů kolem charismatického učitele Roberta Mugabeho zejména z kmene Šona, který obývá zejména severní a východní oblasti Zimbabwe včetně hlavního města Harare, tehdy nazývaného Salisbury. Bílí lidé si logicky našli rychle spojence zejména v zemích svých nejvýznamnějších obchodních partnerů, kterými byli Velká Británie a Jihoafrická republika. Obě země byli bez výhrad na straně apartheidu a tak není divu, že se lidé kolem Mugabeho poohlédli po partnerech jinde. Jejich přátelé z exilového Afrického národního kongresu vedeného v zastoupení uvězněného Nelsona Mandely zejména Oliverem Tambem jim poradili tehdejší Sovětský svaz. A tam v té době vládl válkami posedlý šílenec Leonid Brežněv a ten Mugabemu slíbil pomoc s tím, že rozpoutá občanskou válku. Mugabe neměl na výběr a přišel tak o jakoukoliv možnost získat rozumné partnery a přátele kdekoliv jinde.
Mugabemu se za pomoci Sovětského svazu podařilo Rhodesii dobýt a vyhlásit nezávislé (pochopitelně na všech kromě Brežněva) Zimbabwe. A protože Mugabe sám byl učitel věnoval se po svém nástupu pouze své profesi. A tak i dnes přestože je Zimbabwe dávno za hranicí myslitelného bankrotu, disponuje tato země výborným vzdělávacím systémem a obyvatelé Zimbabwe patří k nejvzdělanějším lidem v Africe vůbec. Poměrně fungující je dosud i zdravotnictví a tak je ekonomická situace nebýt nesmyslnému chaosu kolem tamní měny velmi podobná Kubě. Se stejnými bolestmi, které obě země trápí po rozpadu Sovětského svazu a ochladnutí zájmu ze strany Putinovského Ruska na ovládnutí těchto zemí.
Mugabe neměl historicky žádné jiné spojence a proto se pragmaticky spojil s Číňany a slíbil jim a částečně prodal podstatnou část dnešního Zimbabwe, některá odvětví víckrát. V minulosti se sice na krátký čas na scéně objevla opozice reprezentovaná Morganem Tsvangiareiem, ale ten se po krátké mediální šarvátce Mugabem dohodl a spojil a působil dokonce ve funkci premiéra. Dnes je tento muž tak vážně nemocný, že i téměř stoletý Robert Mugabe vedle něho vypadá jako zdravý mladík.
Jedinou nadějí a bohatstvím Zimbabwe tak zůstávají mladí lidé. Ty jsou vzdělaní, lační po výdobytcích moderního světa a cestování. Mladí lidé v Zimbabwe chtějí žít jako jejich vrstevníci kdekoliv jinde na světě. A pokud jim vládnoucí politici včele s Mugabem vypnou Facebook a Whatsap, revoluce je na spadnutí. Včera proběhla v Zimbabwe velmi úspěšná akce s názvem “Vypnětě Zimbabwe” a podobné akce budou nejspíš pokračovat. Robert Mugabe se v současnosti nemůže spolehnout ani na pomoc svého kamaráda Jacoba Zumy toho času prezidenta sousední Jihoafrické republiky, který má sám mraky práce s odvrácením blížící se volební katastrofy v nadcházejících regionálních a obecních volbách, které předvídají téměř poloviční ztrátu hlasů vládnoucímu Africkému národnímu kongresu, a tak zlstal na všechno sám.
Učitel Mugabe nikdy nepodcenil vzdělání svého národa a právě tato jeho slabost tak nejspíš nakonec způsobí jeho pád. Budoucnost má totiž Zimbabwe, nikoliv Mugabe a jemu podobní.
Zimbabwe je hodně nemocná země, ale její uzdravení je za dvěřmi.
