V politice je lež normální

Pokud někdo neumí lhát, nemůže být politikem. Vždyť ani ve volbách si nevybíráme to, co se nám líbí, ale to, co nám nejmíň vadí. Zřetelně uvádím, že se jedná pouze o úvahu.

Před rokem 1990 Československo nekvetlo. A když to tehdejší prezident Václav Havel v televizi nahlas vyslovil, byla to pravda. Jedna z mála, kterou se politik nahlas odvážil vyslovit. V naprosté většině nám vždy lhali. A lžou nám dál. Pojďme si připomenout pár lží, na které by se nemělo zapomenout.

Politici napříč spektrem nám lhali, že jsme připraveni na vstup do Evropské unie. Nebyli jsme připraveni na členství. A díky pubertálnímu chování některých našich prezidentů a jiných nul v dočasných rolích politiků, nejsme jako země dospělí a tudíž připraveni na členství v mírovém projektu s názvem EU dodnes.

Václav Havel lhal také proto, aby se místo dohodnutého Alexandra Dubčeka, stal v roce 1990 téměř doživotním prezidentem. Nehodnotím to, jestli to sám chtěl, ale komunikováno to bylo tak, že se vůči tomu nikdy nepostavil. Považuji to za lež. Ale jeho přínos pro Českou republiku jeho lhaní omlouvá. Nikdo přeci není dokonalý.

Václav Klaus lhal mimo jiné o čistotě peněz v privatizaci. Lhal o tom, že netušil o podivném financování své tehdejší strany. Lhal o své vášni pro chilské propisky. Ale i v případě bývalého prezidenta jeho konzistentní chování a extrémní smysl pro ekonomickou svobodu jednotlivce, které se stala téměř součástí české povahy, jeho lhaní vyvažuje. A z historického pohledu ho vnímám také za pozitivum.

Miloš Zeman používá lež zejména proto, že ho baví provokovat. Každé ráno vstane a řekne si, tak koho dnes naštvu. A promluví, projde se, nebo něco sdělí. Ví, že má kolem sebe hlupáky, kteří se za každou hovadinu budou prát. Nemyslím si, že to dělá s úmyslem poškodit zemi, ale občas je to nešikovné a působí to nezodpovědně.

Politici v rolích ministrů lžou pravidelně. Mají na lhaní institut mluvčích, ale občas se do toho zamotají sami. A to zejména tehdy, když se obecně oblíbený omyl, který někdo na začátku překroutí, stane mediální pravdou. Zažil to Bém, zažil to Řebíček, Topolánek, Nečas, Paroubek, Kalousek a teď čelí nesmyslům Babiš. Nikdo neznalým lidem nevysvětlí, že když vlastníte akcie nějaké společnosti a ta společnost vlastní akcie jiné společnosti, není majetek té společnosti Váš. Není to Vaše. Není to Váš majetek. Vaše jsou pouze ty akcie. Lidé a politici jsou zblblí teorií Bohuša, který potom, co se stal dědicem nemovitosti, si šel pro flašu do obchodu, který v jednom tom domě byl. Ta flaša jeho nebyla a proto jí správně kurvadoktor zaplatil.

Občas se Prahou, Brnem, Teplicemi či Českými Budějovicemi projde parta lidí, kteří sice umí česky, snad trochu japonsky a velmi dobře rusky a vypráví o hrozbě lidí, které znají maximálně z turecké telenovely a nikdy je nebýt smyšlených videí neviděli. Ty považují lež za nástroj k získání vlivu. Taková lež je nebezpečná, protože je zlá. Vlastenec nelže. A oni lžou. Proto nemohou být vlastenci. A ani jimi nejsou. Jsou to lháři.

Občas zalhal každý z nás. Když to přeženete, rozpadne se Vám hrad s písku nebo vztah. Když to přeženete hodně, odpykáte si trest. Vím o tom z vlastní zkušenosti. V politice však lhát musíte. Pravda a láska sice zvítězí nad lží a nenávistí, ale vládnout budou lháři. Berme to jako fakt.