Uprchlíci na Rujáně

Vzduch - 15, voda - 15, rychlost větru - hodně velká. Z jedné strany se ozývá noční hluk moře a jeho setkání s dunami a na straně druhé je mrazivé ticho megalomanské hitlerovské stavby.

Saunový svět ve Stralsundu nabízí vše, co člověk potřebující vyladění motoru těla potřebuje. A tak jsme do toho chrámu rozkoše zdraví vstoupili také. Kolem nás byli především Němci a Němky v celé své nahotě. Měli nejspíš už odvoleno a pokud nebyly zrovna v páru jako my, marně vyhlíželi nějakého toho snědého mladíka, který si snad zapomněl někde sundat burku nebo co a konečně začne někoho osahávat. Nedočkali se. Nikdo takový na severovýchodě Německa není. A tak zůstalo u pocení a zchlazování a tak několikrát dokola. Lidé vychází ze saunového světa čistí. Zvenčí i zevnitř. A bez jakýchkoliv aliancí a jejich profesůrských příznivců odněkud z Prahy.

Když jsme přejížděli ten dlouhý most ze Stralsundu, začalo pršet. A pršelo vydatně a stále. Rujána nebo přesněji Rügen je ostrov veliký na dopravu pro chodce, ale autem jste za pár minut na jeho severním konci. A tam míříme. Před trajektovým terminálem stojí už poměrně dost aut a autobusů a protože máme ještě pár hodin čas, vydáváme se na výlet. Po sauně vyhládne a tak jako první vyrážíme do sousedního městečka na něco dobrého. Ptáme se místních, co by nám doporučili. Nejlépe nějakou místní specialitu. Dozvídáme se však, že nejlepší jídlo dostaneme v italské restauraci nebo v tom podniku, co patří hrozně milému turkovi a nebo je tu ještě slušná čínská restaurace. Není to pro nás dost lokální a tak vcházíme do staré knajpy s pravými severoněmeckými specialitami. Horký brambor se studenou rybou chutná obstojně a nealkoholické pivo také.

Stále ještě máme dost času. A tak pokračujeme ve výletu. Jakpak to asi vypadá v místě zvaném Prora? Toto ve své době největší rekreační středisko pro usměvavé příznivce a ctitele neúspěšného knírkatého malíře pohlednic odněkud z Rakouska, kteří zde mohli v klidu odpočívat a nabírat sílu na budování věčné říše, výrobu zbraní a munice a hlídání nebezpečných živlů v pracovních táborech případně v zařízeních určených pro eliminaci škodlivých etnik. Měli tu k dispozici vše. Nádraží, ubytování, sportoviště, obrovské stravovací zařízení a dokonce i pivovárek. A hned za dunou moře. Prostě pohádka. Pohádka, po které se příznivcům totalit v různých evropských zemích evidentně stýská. Dnes je to však trochu jiné a poněkud ponuré. A protože vítr je opravdu docela silný, odjíždíme zpět k trajektu.

Potom co nás obrovská svařovaná velryba spolkne, vyjíždíme výtahem do společenské části trajektu a sledujeme zatím ještě střízlivé seveřany jak si vychutnávají nákup a konzumaci jakéhokoliv alkoholu bez nutnosti registrace ve státním obchodě. Dáváme přednost odpočinku a alespoň na 4 hodiny zapomínáme díky snům na svět kolem nás.

Probouzíme se a protože venku už je světlo všímáme si, že hnědá obloha nad kontinentální Evropou je někde pryč, vzadu. Dýchá se nám lépe. Uprchlíci na Rujánu nepatří. Dobré ráno Švédsko!