Odbory jsou porodnicí korupce

V otrokářské době a o pár dní později sehráli odborové organizace svojí roli. Díky nim se harmonizovala pracovní doba, pracovní prostředí a mzdové podmínky. Ta doba je však dávno pryč.

Mé první setkání s odbory bylo po obdržení mé první výplatní pásky v roce 1989 v Chemických závodech Československo Sovětského přátelství. Aniž bych se kamkoliv hlásil, jedna z kolonek srážky hlásila neomylně: Jsi členem ROH, vole. A tak jsem se stal odborářem. A velmi rychle jsem zjistil, že ROH není ani revoluční, vzhledem k povinnosti členství pro každého tehdy ani odborové a ve své podstatě pouze jakási forma daně, takže ani hnutí. Já jsem však spolu s kolegou na svém členství trval a tak jsme se hned na první námi iniciované schůzi stali úsekovým důvěrníkem a jeho zástupcem. Mé členství zaniklo spolu s Husákovsko Jakešovským socialismem v listopadu 1989.

Později jsem se s odbory setkával zejména při sledování politiky. Vnímal jsem je jako organizovanou nátlakovou skupinu, která se snažila tu a tam rozvzteklit Václava Klause a jeho klony, protože sociální demokracie před příchodem velikého prognostika Miloše Zemana oplývala vlivem podobným Úsvitu a jiným velbloudím žokejům. S nástupem ČSSD do vlády, role odborů chcípla. A i když se čas od času snaží pár lidí tuhle myšlenku oživit, nemůže to v dnešní době fungovat.

A tak se kolem nás stále sekty zvané odbory vyskytují. A vzhledem k tomu, že jsou tvořeny a vedeny zejména lidmi, kteří ve svých původních profesích patří spíš k podprůměru a jejich jedinou schopností je hlasitě a občas strhujícím způsobem žvanit, fungují dnes odbory jako občasní dodavatelé do křesílek a nafukovacích bazénků různých politických nul. A vzhledem k odborné neschopnosti svých lídrů především jako nositele korupce. Metody práce odborových předáků se totiž změnili jen málo. Především jde o zastrašování, vydírání, uplácení a schopnost nechat se korumpovat ve velkém. Posty, kšefty, odborovými rekreacemi a hlavně chlastem.

Nejen česká politika je zamořená svinstvem jehož kořeny nalezneme v odborech. A je úplně jedno, jestli se  ty odbory nacházely na železnici, ve státní bance Československa, prognostickém ústavu, lékařském odborovém klubu nebo v hutích. Odbory byly vždy porodnicí korupce a klientelismu. Potřebujeme něco takového v 21. století?