Mám rád Francii

Každý den si pustím alespoň jednu francouzskou píseň. Je mi potom fajn. Francie mě prostě inspiruje, dráždí a svádí.

Možná jste viděli film, který v češtině běžel pod názvem "Lepší pozdě nežli později". Spisovatelka v podání Diane Keaton tam píše divadelní hru, pláče a směje se přitom, protože je zamilovaná i zklamaná zároveň a poslouchá přitom francouzskou hudbu. Podobnou atmosféru si navozuji občas i já. Se vším všudy.

Mám rád Paříž. Je to skutečná kulturní metropole. Mumraj ale i pořádek. Elegantní dámy a muži v kravatách odhozených na zádech a v přilbách prohánějící se po bulvárech na motocyklech a skútrech. Vonící francouzská káva a čerstvě rozpečený croissant na jednom rohu a černý prodavač novin s rozloženým ubrusem na zemi, který Vám nabídne noviny čerstvé i čerstvější. O kus dál, směrem k Seině je typický kovový vstup ke stanici metra, kam jdou jedni a odkud vycházejí jiní. Venku je pomalu cítit jaro a z klasického gramofonu hraje s typickým skřípotem stará nahrávka Jacquese Brela. Nebudu si hrát na turistu a nepůjdu ani k té věži co je symbolem ani do muzea, kde je ten malý obrázek Mony Lisy. Budu se prostě jen kochat a budu na sebe nechat Paříž působit. Ona to se mnou umí.

Mám rád Marseille. V té kavárně pod budovou radnice si povídám se svými přáteli. Na stole máme nezbytné sklenky bílého vína a pár čerstvých ještě voňavých cibulovo-sýrových quiche. Dívám se směrem k Notre Dame de la Garde a mám celý starý přístav jako na dlani. Vyprávění mého židovského přítele se zájmem poslouchají i oba ateisté, Korsičan, katolický učitel a muslimský novinář. Všichni jsou Francouzi a jsou na svou zemi a kulturu pyšní. A já jim rozumím. Obohacují se navzájem a francouzská kultura kvete. V pozadí hraje francouzský hiphop a nám je příjemně teplo.

Mám rád Saint Malo. V bráně vedoucí do hradeb starého města na mě už čeká přítel, který střídavě žije na Guernsey a Jersey, ale zůstává i nadále hrdým Francouzem. Považuje se tak trochu za Victora Huga současnosti a nejradši by byl, kdyby místo američanů udělali ve světě pořádek francouzské cizinecké legie. Protože pouze ty jednají rychle a efektivně a s respektem. Svůj žold si ti hrdlořezi zaslouží a je to podle něho dobrý obchod. Nepřu se s ním, ale rozumím mu. Cítím se bezpečně.

Mám rád noční Paříž. A už se těším až se potkáme na stejném místě, kam dorazila taxíkem i Diana Keaton z filmu v úvodu tohoto textu. Jack Nicholson už tam na ní čekal. Obejmeme se jako oni. A bude nám dobře. Protože Francie nás naučila lásku si vychutnávat. Navzájem.

A co přijde teď?