Babiš a smutní novináři

Zatímco dříve politici a policisté rozdávali investigativním novinářům kauzy na počkání, dnes tomu tak není.

Líbí se mi lidé, kteří dokaží provokovat druhé a v klidu přitom stíhají i normální práci či relativně úspěšné řízení jiných lidí a procesů. Líbí se mi inteligentní humor, který přitom používají a baví mě hysterické reakce těch, kteří smysl pro humor nemají a nebo tomu prostě nerozumí. Přesně v takové době žijeme.

Jen jsou mezi námi jedinci, kteří berou všechno moc vážně. A místo toho, aby si přiznali, že na něco prostě nestačí, hledají viníka jinde. I Haškův Švejk říkal, že to chce klid. A měl pravdu. Zapomněli jsme být Švejky v této pohodové rovině. Hysterky (myslím tím především muže, protože oni bývají hysteričtí často víc, než ženy) se cpou do politiky a poté co často zaslouženě odejdou do propadliště dějin, blogují. Jiné hysterky blogují ihned a brzy vstanou jistě nové hysterky blogeři. Diskutující hysterky najdete pod tímto, nebo pod jakýmkoliv jiným mým textem. Ale to všechno jsou úsměvy především. Problémem jsou hysterky novináři.

Tito lidé byli dříve zvyklí na to, že na stole našli kauzu, opsali ji, opravili v ní pravopisné chyby, a dostavila se sláva a honorář. To jim však nestačilo. Opravdovou radost měli teprve v okamžiku, kdy na základě jejich práce (oni tomu nacházení na stole a následnému opisování říkají investigativní žurnalistika) odstoupil nějaký člověk, například politik. Není to tím, že by ti novináři měli politické ambice, je to tím, že se považují za hybatele věcí veřejných. Je to určitá forma exhibicionismu a mesianismu zároveň. Podobnou chorobu mají někteří blogeři.

Andrej Babiš je jistě člověk, který má spoustu chyb. Člověk, který pracoval pro podnik zahraničního obchodu v dobách reálného socialismu, mečiarismu a jiných ismů určitě umí a zřejmě i využíval vymožeností doby tak jako ostatní. Rozhodl se v určitém okamžiku svět korupce narušit a poněkud upravit. To byla podle mého názoru hlavní myšlenka jeho vstupu do politiky. A skutečnost, že se některým jeho firmám daří relativně dobře i v době, kdy je ministrem financí, je relativní. Osobně se domnívám, že kdyby se věnoval pouze svým firmám a v České republice by vládl korupční systém v té míře jako před vstupem Babiše do vlády, byly by jeho firmy mnohem úspěšnější.

Zásadním problémem Andreje Babiše je neúplatnost ze strany novinářů. On nepotřebuje od žádných investigativních novinářů žádnou protislužbu, nedává jím žádné kauzy a i těch chlebíčků na jeho tiskových konferencí je méně než bývalo zvykem za jeho předchůdců. A tak jsou novináři smutní a stávají se z nich hysterky. Hledají nenalezitelná fakta a vymýšlejí si. Stávají se z nich spisovatelé druhé kategorie. A na stole nachází pouze hlouposti, které jsou navíc i pravopisně bez chyby. Smutní novináři se nudí. A viníkem jejich nudy je systém, pořádek, prázdný stůl bez kauz a Babiš.

Líbí se mi lidé, keří si dokáží udělat legraci i sami ze sebe. A pokud to dokážou i smutní novináři, bude zase veselo. Léto je za dveřmi.