Křesťané a ateisté se už zase vadí. Jedni nechtějí mluvit o prasárnách na veřejnosti a těm druhým to dělá dobře a jsou hrdi na svojí bezbožnost. A ve skutečnosti se jedná o prasárnu oboustrannou.
idnes.cz
Znáte to. Místo toho, aby lidé mluvili a psali na rovinu, tak chodí kolem horké kaše. Většinou jde o sex.
Už když jsme byli dospívajícími chlapci, začalo nám být povídání o sexu žinantní. A nejen Váleček v seriálu Kamarádi musel řešit dilema, jak si bez zčervenání a studu říci o prezervativ mladé sličné prodavačce. A tehdy bylo celkem jedno, jestli se jednalo o věřícího či nevěřícího mladého panice. Povídání ve smyslu vychloubání to ano. Ale když přišlo na věc, tak nepomohl katechismus jedněm ani Timur a jeho parta druhým.
A potom jsme byli dospělejší a každý z nás to řešil jinak. Mám mezi přáteli věřící i nevěřící a nikdo z nich se nikdy nechlubil tím, že by svůj prasárničkový problém řešil s farářem či tajemníkem. Prostě jsme to dělali v souladu se svými potřebami a každý s tou svou (občas jinou či obměněnou) někde jinde. Jistou formu sexuality jsme před svatbou zažili každý. Někdo méně, někdo více a někdo ještě více. A tak to prostě je.
Už je to dost dlouho, co mi jeden moudrý a zkušený muž řekl, že správný muž má být chlapem a v otázkách sexu má jít dříve či později, ale bez vytáček přímo na dělohu. A nejen v sexu. A tak buďme chlapy. Naše ženy si to zaslouží a to před Bohem i někde v utajení.
