GO WEST aneb už mi zase dýchají na záda

Včera jsem šla po městě a najednou jsem si nebyla jistá, zda jsem v Cork City či v českém pohraničí.

Na výkladních skříních se objevily nápisy - mluvíme polsky, bilinguální reklamy v angličtině a polštině.
Již předtím tady bylo pár obchodů s polským jídlem, pár polic v Tescu vyhrazených ¨východnímu bloku¨a jedna polská restaurace, ale teď to vypadá na expanzi.


Podle oficiálních čísel je v Irsku něco kolem 500 000 Litevců a 250 000 Poláků. Neoficiální čísla nikdo nechce znát. Jen pro srovnání - Irů jsou 3 miliony. Expanze Poláků do Irska mi připomíná příliv Vietnamců do ČR.
První přijedou mladí, najdou práci, bydlení, usadí se.Pak následují bratři a setry a nakonec rodiče  a babička.
Prostě tady máme početné rodiny čítající několik generací. 


Pokud je slečna hezká a mladá, půjde makat do obchodu s oblečením, nejpravděpodobněji Penneys, nebo uklízet do hotelu. Chlap většinou skončí někde na stavbě, nebo bude makat v zavážejících firmách.
Zbytek rodiny nepracuje. Je na dávkách z Polska, nebo si obstará papíry, aby dostal peníze od Irska v rámci EU.
Dívka si zjistí, že po 6 odpracovaných měsících má nárok na irskou mateřskou dávku a otěhotní.
Mateřská tady je něco kolem 15 000 Kč. To nejsou špatný peníze.


Díky početné komunitě a tomu, že jsou kupní silou, nejsou pod tlakem, aby se naučili anglicky. Všechno se dá zařídit v polštině. Všechny úřady již mají bilinguální lejstra, obchody začínají s dvojjazyčnou reklamou, nebo se v nich vždycky najde alespoň jeden polák.


Tak jsem jela do Irska poznat novou kulturu a zlepšit si angličtinu, ale nakonec to vypadá, že kdybych jela do Krakowa, vyšlo by to na stejno. Takže začínám znovu studovat mapu, jak zpívají Pet Shop Boys - ( Budu muset ) Go West.