Jak se bydlí v Irsku

Chtěla bych se podělit o zážitky z života v domě se 4 dalšími lidmi a s čerstvými poznatky o tom, jaké to je, pronajmout si v Irsku dům.

Po 6 měsících bydlení v 4pokojovém domě, kde nás bylo dohromady 5, si opravdu vážím soukromí, čistoty a klidu. Čekání na volnou koupelnu -  a to jsme měli 2, hory špinavého nádobí, pračka plná cizího prádla po celý víkend...Věřte, že ani jedno z toho mi nechybí.


Po 4 měsících nekonečného hledání a následných zklamání jsme konečně našli místo, které splňovalo skoro všechny naše požadavky. Museli jsme se vzdát vany, ale za to máme patrový dům se zahradou, s dvěma ložnicemi, který je nově vybaven a zrekonstruován.


Hned při prvním setkání s majitelem jsme byli podrobeni výslechu. Pracujete či studujete, máte zvířata nebo děti, jste čistotní, pořádáte večírky, jak dlouho jste a budete v Irsku? Jako cizinec jste totiž viděni jako nebezpečí, že dům zničíte, nezaplatíte a utečete. Děti a zvířata jsou tady na stejné úrovni, oboje nežádoucí, na vinu bych to připsala zdejší výchově.Po hodině pod palbou otázek se zdálo, že obě strany jsou spokojené a po dohodě na ceně a pravidlech byla sjednána další schůzka, tentokrát pro podepsání smlouvy.
Smlouva byla v pořádku a my se ihned nastěhovali, ale nejhorší nás teprve čekalo. Po posledních nájemnících bylo vše převedeno na jméno majitelky, takže nastal koloběh telefonátů a papírování s dodavateli elektřiny, plynu,telekomunikační a internetové společnosti a s dodavatelem tv signálu....Být 1 týden bez Tv a internetu je na palici...po večerech jsme koukali na dvd a ze mě se stal hacker, protože jsem využívala internetové sítě našich sousedů...tv nemáme dodnes, protože první volný termín na připojení je 15. srpen, což těší půjčovnu dvd.


Také jsem zjistila, že Španělé netuší jak sekat trávu, protože to jaksi nikdy nepotřebovali, takže údržba zahrady je na mě a že když oznámíte známým, že jste se přestěhovali do svého, najednou je pro všechny prázdninovou destinací Irsko.


První návštěvou budou naši rodiče, ano, ne moji či jeho, ale naši. Přijedou najednou. Podotýkám že jeho rodiče nemluví anglicky, moji také ne, já umím základy španělštiny a s partnerem komunikuji anglicky. Ten česky zvládne  - mám hlad a jsem unavený. Takže jestli tohle všichni přežijeme bez újmy na zdraví, to je ve hvězdách.