Tak nám zastřeli Karla aneb Gottománie

Vstávání brzy ráno. Hodiny ve frontě kvůli položení kytičky. Slzy dojetí, vzpomínky tak růžové, že se až nechce věřit, že by takový člověk existoval. Davy. Svíčky a květiny. Vyhledávání slov „vdova Ivana“ na internetu.

To vše a mnohem víc přineslo obyčejné lidské úmrtí jednoho člověka. Zemřel Karel Gott. Zpěvák. Známá osobnost. Bylo mu 80 let. To je věk, kdy si člověk užil života dostatečně, dokonce víc než většina ostatních a kdy je normální, že z tohoto světa odchází. Není to nic, co by šokovalo a zaskočilo. Není to tragédie. Je to přirozená věc. I když třeba smutná pro ty, kteří zůstávají.

Gott byl oblíbený. Politici se předháněli, aby si na něm „předplatili“ zájem veřejnosti. Ale jak se ukázalo, se státním pohřbem to jeden z nich přepískl. Tak bude aspoň pohřeb se státními poctami. A v katedrále. Tedy, ještě se politici zapomněli zeptat rodiny, zda o to vůbec stojí a také katolické církve, která má církevní pohřby a katedrálu pod palcem. Ale předpokládá se, že ta udělá z loajality a pro zviditelnění cokoli.

Z obyčejného člověka, který se snažil vyniknout už v dobách komunistických, což přinášelo malé i nemalé ústupky režimu, jsme udělali modlu. Devalvace hodnot a morální kýč, tvrdí Halík. Protože státní pohřeb náleží těm, kteří se zasloužili o stát (a třeba i v dobách těžkých, v dobách, kdy jim jejich názor nevynesl gloriolu, ale vězení, perzekuci nebo exil), kdežto normalizační minulost Gottovi prostě nikdo nesmaže. Ačkoli fanoušci, mluvící o morálním idolu, o ní asi nic vědět nechtějí. Úplně nám Karla zastřeli růžovou clonou.

Gottovi nikdo neupírá jeho úžasný hlas a talent, a nikdy neupíral, 40 nebo kolik Slavíků získal, to dokazuje, ale tvrdit, že se zasadil o stát? Dával radost lidem, ale to dělá i klaun (klaun ne Klaus) a státní pohřeb mu nikdo vnucovat nebude. Na pomoc státu se obávám, že nestačí jenom skvělý hlas.

Děkujme Karlu Gottovi za skvělé písně (každý dle svého vkusu), ale nedělejme z Gotta Boha, ačkoli Gott paradoxně v němčině znamená bůh. Gott prostě nemůže být Bůh. Nemůže být ani morálním vzorem pro mladou generaci. Nemůže být kupodivu ani prohlášen za svatého. Dokonce nikdo nemůže s jistotou tvrdit, že zpívá nyní v nebi, ani Bohdalka, jak sama sebe nazývá, ne. Kdo se totiž k Bohu celý život neznal, nemůže s ním počítat ani po smrti. A taky kdo ví, jestli se v nebi zpívá?

Přiznejme každému úctu, která mu náleží. Nemluvme o nikom ve zlém. Ale negumujme pravdu jenom proto, že se někomu nehodí. Růžová barva se navíc nemusí líbit všem. Podávejme obraz člověka co nejvíc věrný skutečnosti, protože jedině takový člověk, člověk se svými chybami a poklesky, nám bude sympatičtější a bližší.