Záchranáři a domácí porody. Na čí triko?

          Když jsem se poprvé dočetl o rozsudku v případu matky, která žalovala záchranáře kvůli tomu, že jí odvezli dítě po domácím porodu do porodnice, nevyvolalo to ve mně nijaké veliké překvapení. Prostě domácí porody jsou téma a tak se zkouší, co projde. Jen na vysvětlenou: Jedná se o případ, kdy si matka po domácím porodu zavolala záchranku, aby lékař přestřihnul pupeční šňůru. On to učinil, pak ale odvezl dítě do nemocnice i přesto, že se mu zdálo v pořádku a ani v nemocnici nenašli na dítěti nic problematického. Tím podle soudu došlo k  porušení práv rodičů. Soud pak záchrannou službu odsoudil k omluvě a pokutě. Zatím nepravomocně. Tolik zprávy z médií. Bližší údaje nemám k dispozici.

            Když jsem pak narazil na zmínku o vyjádření záchranářů (které nemohu zatím nijak dohledat, znám jen shrnutí z médií), že raději dají přednost tomu, že dítě odvezou, i kdyby to pro ně mělo znamenat soudní stíhání a trest, překvapilo mě to. Obvykle se člověk kvůli pomoci druhému zavřít nenechá. Soud je ale jiného názoru.

            Zajímalo by mě, co měli záchranáři dělat? Mám za to, že jsou považováni za bohy, kteří dopředu vědí, jak se věci vyvinou (protože přece kvůli tomu studovali šest let a pak dělali ještě atestaci), a proto se musejí vždy rozhodnout správně.

            Přehlíží se fakt, že lékař není nikdy pánem situace. Do této role je však postaven. Neznám lékaře, který by se za boha považoval. Nápadně mnoho nelékařů však lékaře za bohy považuje. Nemoc je přírodní děj, a proto se může vyvinout vždycky jinak, než jak by všichni předpokládali. Lékař může nemoc pouze ovlivňovat, nikoliv ovládnout. Kdo to od lékařů očekává, čeká marně a spíše dříve než později bude zklamán. A bůh, který zklame, není bohem. A zavládne zklamání, vztek a pomsta.

            Jestliže lékař odvezl dítě do nemocnice, pak asi proto, že si byl vědom toho, že není bohem. Rozhodl se dobře. Předvídal, co se může stát a já také bych na jeho místě nejednal jinak. Kdo někdy bojoval o život novorozence, ví, o čem je řeč.

            Nemohu si pomoci. Pořád mi není jasné, co se vlastně po lékařích chce. A z toho, co se lze dočíst v médiích, mám pocit, že to neví ani soudce. Pak lékaři ani pacienti nevědí, na čem jsou, co se po nich chce a co mohou očekávat.

            Možné však také je, že v tom, co jsem napsal, role lékaře nespočívá. Nikdo dopředu neví, co se stane. Nikdo nedokáže průběh jakékoliv nemoci s jistotou řídit tam, kam chce on sám. Pak se může každý rozhodnout, jak chce. Pak může matka oprávněně chtít zůstat s dítětem doma, vždyť matka i lékař jsou oběťmi stejné nevědomosti. Nemělo by se, na druhou stranu, potom po lékaři chtít, aby nesl odpovědnost za to, že podle přání rodičů odejel a dítě pak mělo nějaké zdravotní problémy. Jsou-li oba (matka i lékař) na stejné „lajně“, mohla matka stejně jako lékař budoucí situaci odhadnout. Pokud však domácí porod dopadne špatně, měla by si za svým rozhodnutím stát a nést odpovědnost.