Hrad Houska bývá označován za jeden z nejtajemnějších českých hradů, někdy i jako samotná brána do pekla. Hrad jsem navštívil, abych se seznámil s některými jeho záhadami.
Navštívil jsem hrad Houska, který bývá označován za jeden z nejtajemnějších českých hradů. Nikdo přesně neví, kým a proč byl tento hrad postaven - uprostřed hlubokého lesa mimo jakékoliv cesty nebo střediska. Jedna z pověstí praví, že byl vystavěn, aby bránil cestu do pekla. Jeho nejvýznamnější část - hradní kaple tak měla být vystavěna nad průrvou v zemi, z které prý v minulosti vylézala "hovada pekelná", která všelijak lidem škodila, svatá síla v podobě kaple jim v tom měla zabránit.
Hrad jako brána do pekla: První zmínka o „bráně do pekel“ je z roku 878. „Když hrad pevný byl dokonán, nalezena nedaleko díra jedna ve skále, v kteréžto množství rozličných duchův obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy v rozličných hovad tvářnosti proměňujíce se, lidem po cestám chodícím se ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, takže pro rozličné lidem od týchž duchův překážky a přístrachy hrad byl pustý zůstaven. I strašilo vůkol až do r. 1594. Tehdy měli na Housce ve vězení individum jaké – žháře, zloděje a vraha pověstného. Tomu slíbili, že při životě ho zachovají, dá-li se po provaze do díry spustiti, aby prozkoumal, co v ní vlastně je. Ničema přivolil. Jakmile však hlouběji v díře se ocnul, volal úpěnlivě a pro Boha prosil, aby ho jen znovu na světlo Boží vytáhli, že raději ihned zemře smrtí jakoukoliv, než by o minutu déle pobyl v místě hrůzy takové. Když ho vytáhli nahoiru, jektal zuby úzkostí a třásl se jako osika, Vypravoval, jaký příšerný, srdcervoucí křik a sténání slyšel v hloubi pod sebou. Neviděl ničeho, neboť tma byla neproniknutelná a zápach nesnesitelný a omamující Nikdo nepochyboval více, že v těchto místech vchod k samotné bráně pekel vede. Poté sta a sta for rumu a kamení všelikého. A když zdálo se již, že že propast smrdutá naplněna je - propadlo se vše znovu s pekelným rámusem v bezednou sluj. Teprve až po svrchovaném úsilí podařilo se roku 1615 díru ucpati. "
Hradní kaple: Po rekonstrukci hradní kaple /odstranění renesanční přestavby/ byla objevena jednolodní románsko-gotická kaple a když byly na začátku 20. století strženy staré omítky, byly objeveny staré fresky, které mají středoevropský význam. Nejtajemnější z nich je levoruká lučištnice,která jakoby vyrůstá ze zvířecího těla a lukem míří na jiného člověka. Nikdo přesně neví, co má symbolizovat. Zbraň jako slovo boží? Souboj dobra se zlem? Nezdá se, v tom případě by to měl být spíše anděl s křídly nebo postava se svatozáří. Obě dvě tváře však působí spíše dobrácky než hrůzně. Také je záhadou, proč je postava zobrazena jako levák, v té době byly projevy leváctví spíše potlačovány než zobrazovány a levá strana byla považována za Satanovu stranu. Další z fresek jsou ukřižování, také v té době málo zobrazované, Svatý Krištof /nosič Krista/, Archanděl Michael a drak, poslední soud - vážení duší archandělem Michaelem,zástupy svatých, které však nejdou rozlišit podle atributů.
Archanděl Michael: Archanděl bojující s drakem je vyobrazen mírně rozkročen s jednou nohou na křídle draka ruce svírají kopí, který probodává otevřenou dračí tlamu chrlící oheň. Drak vyobrazen podobný zvířeti - psovi?, jsou znatelná Michaelova křídla a aureola. Téma bývá vysvětlováno jako nikdy nekončící souboj Dobra se Zlem. V pozdějších dobách bývá drak nahrazen samotným ďáblem. Vyobrazení Michaela s drakem je v našich zemích ojedinělé. Postava se liší od jiných provedení liší kratším oděvem, který v té době býval spíše atributem biřiců a tělesně pracujících.
Ježíš Kristus z pašijového výjevu ukřižování: Zobrazen společně i s dvěma lumpy /Dismas a Gestas/. Zatímco Ježíš je na kříži tak, jak je vyobrazován přibitý, obě postavy jsou pažemi zaháknuti. Výjev ještě zobrazuje dva světce ve spodní části.
Frau Mine, levoruká lučisťnice: Freska znázorňuje levorukou lučištnici, šípem mířící na člověka. Je i v některé odborné literatuře označována jako kentaur, řidčeji se výjev vysvětluje jako souboj Dobra se Zlem, líbezný výraz střelkyně však rozhodně Zlu neodpovídá. Pod tělem je zvířecí záď i s ocasem připomínajícím lva, nelze však vyloučit, že nohy střelkyně byly zvířecím tělem pouze překryty. Další výklad Slovo jako boží zbraň? Ovšem jen v rukou povolaných, tím může být anděl nebo svatý avšak střelkyni andělská křídla a svatozář chybí. Zajímavé je také ztvárnění střelkyně jako leváka, protože levorukost na rozdíl od správně pravé strany připadla levá Satanovi.
Svatý Krištof: Světec s mocí zajistit šťastnou cestu i její návraqt je zde zobrazen jako obr /4 - 5 metrů vysoký/, který připomíná pohanská božstva. Svatý Krištof drží ve své pravé ruce malou postavu Krista, v levé ruce berlu nebo větev.
Archanděl Michael vážící duše: Michael v levici drží váhy, v pravici nad hlavou mečem hrozí hříšníkům. Za levou misku tahá směrem dolů ďáblík, na pravé straně misek byl zřejmě andílek, jenomže ten se nezachoval díky vytesanému renesančnímu oknu. Plášť Michela sahá pouze do půli lýtek, což není obvyklé. Kratší délka plášťů dříve patřila spíše poddaným. Meč nad archandělovo hlavou může opět symbolizovat Slovo boží.
Prohlídka hradní kaple je součástí návštěvnické prohlídky celého hradu. Zatímco manželka kapli navštívila jenom letmo, protože se v ní necítila moc dobře /zřejmě na ní působilo to peklo, schované pod kaplí kdesi dole v zasypané průrvě/ já jsem si návštěvu užíval a stihl pořídit i pár fotografií, které kupodivu ve fotoaparátu vydržely /pekelná síla je nezničila /. Kdysi jsem navštívil podobnou kapli na hradě Bečov /budu o ní psat v dalším příspěvku/ - tady jsem měl určité nepříjemné pocity spojené s pocitem smyslu života a začala na mě padat podivná iracionální úzkost, zde na Housce jsem se však cítil jako doma. I když jsem tedy na Housce neomdléval hrůzou, hrad přesto stojí zato vidět a jeho návštěva je zážitkem, který všem doporučuji. K tomuto zážitku je nutno připočítat také osobu pana kastelána, který vystupuje v dobovém oblečené a je velmi zábavný. Na Housce se tedy rozhodně nudit nebudete.
