Citace Lázeňského a uličního dopravního řádu z roku 1947 jsem dal do kontrastu se současnou tristní situací ve městě.
Lázeňský a uliční dopravní řád - část všeobecná /výňatky/:
V době koncertu a pití vody na kolonádě se nesluší hlučně se baviti v blízkosti hudebních pavilonů, kouřiti, voditi s sebou psy, dětem pobíhat mezi promenujícím obecenstvem a jezditi dětskými vozíky. Přístup na Kolonádu a lázeňská střediska jest osobám, jejichž zevnějšek vzbuzuje pohoršení neb ošklivost, nežádoucí. Chcete mít čisté město? Nezahazujte na veřejných místech ovoce, pecky, papíry a různé odpadky. Poučte o tom též své děti! Naučíte je tím dělati z měst pohádkové zahrádky. Ležeti na lavicích a schodech se zakazuje. Používání lavic se zakazuje vůbec osobám opilým a takovým, jejichž oděvem by lavice mohly být znečištěny nebo zabarveny. Národní kroje zahraničních hostů respektujte. Pravý lázeňský občan neprojevuje nápadně svou zvědavost! Reklama – plakátování: Pohyblivá reklama a rozdávání letáků na Kolonádě se vůbec zakazuje. Mariánské Lázně jsou světovým lázeňským střediskem a proto musí míti každá reklama a propagace svou úroveň a vkus.
Část dopravní : Na všech ulicích a křižovatkách jest dovolena jízda pouze mírnou rychlostí. Řidič musí dát rukou, bičem anebo směrovkou znamení, kterým směrem hodlá v jízdě pokračovati! A to i tehdy, nechce-li směr měniti! Vozka jest povinen dáti osobám, které jsou v blízkosti jedoucího vozidla, výstražné znamení. Zbytečné houkání svědčí o nevychovanosti řidičově a zapovídá se! Řidiči se musí vyvarovati všeho, co by mohlo způsobiti obtěžování obecenstva kouřem, parou nebo jinými zápachy. Parkování: Při jízdě, stání a parkování musí se řidiči jakož i vozkové vyvarovati všech hádek, výstupů a zbytečného pokřikování mezi sebou. Povozy tažené koňmi nebo jinými zvířaty, nesmějí býti při stání nikdy ponechány bez dozoru. Závěrem: Kočové nesmějí práskati bičem. Náklady páchnoucí musí býti se všech stran uzavřeny a musí být použito všech prostředků zbavujících zápachu. Vozidla s vykopávkou, přijíždějící z venkova, musí býti před vjezdem do lázní očištěna od bláta. Zvířata kousavá buďtež opatřena náhubky! V době parna musí kočí chrániti tahouny před úžehem, v době mrazu před zimou. Chraňte je i před mouchami!
Tolik z citace Lázeňského a Uličního dopravního řádu z r. 1947. Bylo to období těsně po válce, kdy lázně ještě byly světové. Mám i sbírku starých mariánskolázeňských pohlednic, pocházejících většinou z Rakousko- Uherska a První republiky, také z nich na první pohled čiší prosperita a světovost. Při prohlížení těchto starých pohlednic cítím divnou směs nostalgie spojenou se vztekem a napadají mě otázky: Proč už naše město není světovými lázněmi? Kdo dokáže zastavit jeho devastaci a všeobecný úpadek?
A jaká je tedy situace ve městě nyní?
Jako by chyběla právě takováto jednoduchá pravidla, nezdá se, že by kdysi světoznámé lázně prosperovaly. Vypadá to, že majitelé lázeňských domů, kteří v lázních nebydlí /a tudíž nemají k městu žádný vztah/ pouze kasírují a příliš se nezajímají o rozvoj svých podniků. Zaměstnanci tady pobírají podprůměrné platy a tomu odpovídá i jejich klientela – jezdí k nám většinou ruští hosté, kteří žádná pravidla neznají, často neumějí ani pozdravit a vynikají svým hulvátstvím a nadřazeností. Zmizeli bohatí a distingovaní hosté, kteří dělali lázně světovými – nechtěli být ve společnosti nevychovaných Rusů. Ve městě přibývá proluk a ruin /Kavkaz, Rozkvět, Baťa, Corso, Atlantic, Donbas, Nimrod, Kamzík …/ některé domy vyhořely nebo spadly jejich zdevastované části. Z města odcházejí mladí lidé, kteří zde nemají pracovní a ani jiné uplatnění. Lázeňská část se vylidňuje, hlavní ulice je plna krámů s předraženým zbožím /většinou zlato či kůže/ pochybné úrovně a nezřídka před krámem pokuřuje znuděný Albánec. Také naše nádraží je „ukázkové“, je sice nově opraveno firmou Grandi Stazioni, ale díky vysokým nájmům jsou v něm restaurace prázdné a cestující si nemůže dát ani teplý párek! Město to nemělo jednoduché ani po II. světové válce – přišli sem noví osídlenci, kteří neměli ke svému městu žádný vztah, nová generace čísníků a taxikářů, dobře se orientujících v reálném socialismu, která ale městu nic nového nepřinesla. U zdejších obyvatel prostě dlouhodobě chybí zdravá hrdost na své rodné město, lokálpatriotství v tom nejlepším smyslu.
A jak napomáhá rozvoji města Radnice?
Když v posledních komunálních volbách u nás přesvědčivě vyhráli Piráti, my voliči jsme se zaradovali: "Budeme první město v republice, kde budou vládnout Piráti! Konečně uvidíme mladé neotřelé tváře!" Jenže Piráti se zřejmě začali bát zodpovědnosti za vedení města - „instalovali“ už třetího starostu – ing. Kalinu, když jeho předchůdci dali přednost lukrativnějším a klidnějším postům /ing. Franta – Karlovarský kraj, ing. Třešňák – poslanecká sněmovna/. Po jejich odchodu „zabral“ volný post místostarosty dr. Nosek, známý svou spoluprací s kontroverzním hoteliérem Dvořákem, a vše je zase při starém! Město je také známé svou neschopností čerpat z dotačních fondů, revitalizace hamrnických kasáren, která čerpala prostředky z ROP Severozápad, byla uskutečněna s chybami a hrozilo vrácení 25-ti milionové dotace. Více: zde . Developerský projekt Nová Chebská zůstal nedokončen a město doteď nemá ani obyčejnou cyklostezku.
Co bude s městem do budoucna?
Mariánské Lázně jsou známé svým přírodním bohatstvím, nikde jinde na světě není soustředěno tolik léčivých minerálních pramenů s odlišným složením. Máme také mimořádné parky, které dříve obdivovali hosté z celého světa /například anglický král Edvard VII., Johann W. Goethe, Fryderik Chopin, Mark Twain... více: zde. Vypadá to však, aby se stalo naše město zase světoznámým, potřebovalo by třeba taková jednoduchá pravidla a v čele zastupitelstvo s charismatickým starostou, který by si troufl zpřetrhat lobbistické vazby na staré struktury. Naši předkové dovedli vybudovat světově proslulé lázeňské město, jehož architektura citlivě prorůstá do parků. Mělo by být naší povinností na naše předchůdce navázat a město dále rozvíjet, já však v práci zastupitelů zatím nevidím žádný cíl ani směřování do budoucna.
Lázeňský a uliční dopravní řád je součástí Adresáře Mariánských Lázní z roku 1947 /praktické vademecum pro úřední potřebu/. Toto osvěžující čtení jsem proložil dobovými pohlednicemi Mariánských Lázní, které jsou ovšem starší /1917 - 1938/ a pocházejí z mých sbírek.
