Hrozí zrušení naší školy

Dnes bohužel v naší společnosti převažuje spíše technokratický přístup ke vzdělání, vše se převádí na peníze, ale jakmile se ve vesnicích zruší školy, povede to k dalšímu vylidňování venkova.

Učím na jednotřídní vesnické škole, která spojuje základní a mateřskou školu a je zřizována malou obcí.  Školská reforma pro nás znamenala kromě množství zbytečné administrativy také výrazné ztížení financování. Školy jsou financovány normativní metodou podle počtu žáků, což při menším počtu žáků znevýhodňuje naše typy škol. Dotace je z ministerstva školství přidělována již ne přes zrušené okresní úřady, ale prostřednictvím krajských úřadů, ty spravují větší množství škol a neznají tak konkrétní situaci všech škol. Došlo k výraznému odcizení státní správy.
V minulosti jsme opakovaně museli jednat s krajem o dorovnání mzdových prostředků, abychom pokryli rozpočet. Ne, nepíši o nenárokových složkách platů  - prostředcích na osobní příplatky, které škola již několik let nepobírá, píši o zákonem stanovených tarifech.  Mnohdy  ještě v polovině června jsme nevěděli, zda finance na pokrytí platů obdržíme. Loni se situace ještě více zdramatizovala, počet dětí v mateřské škole poklesl pod zákonem stanovené minimum a v takovém případě školský zákon umožňuje zřizovateli povolit výjimku z počtu žáků za předpokladu, že uhradí zvýšené náklady na vzdělávání. Jako by tímto obcím bylo sděleno: "Chcete školu v obci, tak plaťte! ". V praxi to znamená, že náš zřizovatel – malá vesnice musí přispívat na platy zaměstnancům školy a celkově obec provoz školy stojí již 700 tisíc. Ne, nemohu si na svého zřizovatele stěžovat, mají o školu zájem a dělají, co mohou,  ale další pokles dětí bude znamenat pravděpodobně zánik školy – obec prostě nebude mít finance na ten luxus držet si vlastní školu. Nejde ani tak o mojí osobu nebo mé kolegyně, /při zrušení školy si vždy nové místo seženeme/, ale spíše o děti, které budou muset dojíždět do vedlejších obcí a také o obec samotnou.
Dnes bohužel v naší společnosti převažuje spíše technokratický přístup ke vzdělání, vše se převádí na peníze, ale jakmile se ve vesnicích zruší školy, povede to k dalšímu vyklidňování venkova. A bez školy bude  naše obec zase o něco horším místem k bydlení. Nedávno  zde zanikl krámek s potravinami a hospoda zde také není již dlouho, aspoň, že škola zatím přežívá. Přitom v minulosti bylo vždy určitou prestiží založit a udržet školu v každé větší vesnici. Naši předkové si uvědomovali důležitost školy jako střediska vzdělávání a společenského života (spolu s hostincem, kulturním sálem a kostelem), školy zajišťovaly rozkvět obce také tím, že jejich kantoři vedli například ochotnické nebo pěvecké kroužky, psali kroniku obce.

A tak jsou menší školy odkázány na pomoc svého zřizovatele a záleží na libovůli obce, zda školu finančně podpoří (tedy udrží) či nikoliv. Nemusím připomínat, že v zastupitelstvu často problematice školství někteří ze zastupitelů nerozumí, přesto mají pravomoc zásadně rozhodovat o další budoucnosti školy.
V tom vidím největší chybu naší školské reformy, totiž že ministerstvo školství se zbavilo zodpovědnosti. V minulosti se vždy školství řídilo odborně – rezortně a tak zásadní rozhodnutí, jako je zrušení školy bylo rozhodnutí odborníků po důkladném zvážení situace (demografický vývoj v obci, hodnocení kvality výuky, spádovost atp.). Dnes k tomu stačí prostá většina zastupitelů, jedno rozhodnutí se zápisem a škola je vymazána ze školského rejstříku!