Hrad Kynžvart byl v době třicetileté války dvakrát dobyt, vyhořel a už nebyl obnoven. Hrad jsem navštívil a z různých zdrojů zjišťoval, jakým způsobem mohly probíhat boje u hradu.
Hrad Kynžvart byl založen začátkem 13. století. Kynžvart je zřícenina hradu na pokraji Slavkovského lesa asi 1 km severně od obce Lázně Kynžvart. Zatímco nedaleký zámek stejného jména zná téměř každý, o hradu mnoho lidí neví. Románský hrad byl založen počátkem 13. století, doložen je v roce 1214. Je možné, že jej založil král Přemysl Otakar I. – odtud německý název Königswart, nebo Kunigeswart tj. králův strážní hrad. Hrad později přešel do vlastnictví rodu Hartenberků, kteří z něj podnikali loupeživé výpady na Chebsko a Loketsko. Proto byl ve 14. století hrad na příkaz Jana Lucemburského vypleněn. V průběhu staletí hrad vystřídal řadu majitelů, k nimž patřili např. Pluhové z Rabštejna a král Vladislav Jagellonský. V roce 1630 se stal majetkem rodu Metternichů. Koncem třicetileté války byl v letech 1637 a 1638 obléhán a dobyt jak Švédy, tak císařským vojskem a následně rozbořen. Část zdiva byla použita na stavbu zámku Kynžvart. Hrad nikdy později nebyl obnoven. Z hradu zbyly poměrně rozsáhlé zbytky zdiva. Zřícenina patří k nejvýše položeným v Česku – leží v nadmořské výšce 824 metrů.
Dvojnásobné dobytí hradu Kynžvart v době Třicetileté války popisuje August Sedláček v knize Hrady, zámky a tvrze Království českého z r. 1937 takto: Když Švédové, vedeni generálem Vranglem, byli /1647/ město Cheb oblehli a dále do kraje postupovati chtěli, osadili sedlo Kynžvartské i s hradem nad ním a kázali v okolí nynější vesnice Alteschanz třem aneb čtyřem stům sedlákův mohutné hradby kopati, načež se svou hlavní silou u Tachova položili. Po šarvátkách u Třeble a Teplé přitáhli císařští až k Chebu, ani se připravovali k obléhání města, přitáhl 23. října velitel Plzenský, nejvyšší Lavon de la Corona s 500 jezdci a 7000 arkebuzíry před hradbu čili šance kynžvartské a ze dvou kusův a 2 hmoždířův tak rázně do nich házeti počal,tak že Švédové tam se nacházející, po dva dni se udatně bránivše, v pátek 25. října o čtvrté hodině odpoledne se císařským na milost a nemilost podddali. V rukou císařských zůstalo pak sedlo několik měsícův, když pak na počátku dubna r. 1648 švédský velitel Chebský, nejvyšší Koppy, s 1200 muži v Císařský les pronikl, ihned zřízena jest baterie děl na vrchu severovýchodně od hradu ležícím, jenž se posud Švédskou šancí jmenuje, a odtud na hrad tak usilovně stříleno, že se za tři hodiny i s šancí a veškerou posádkou Švédům v moc dostal. Bohužel starý hrad při dobývání tomto ohněm se vzňal a vyhořel. To byla smrtelná rána pro starou budovu a odnášení později lepšího kamene, dříví a jiných ještě potřebných věcí podobalo se jen zohavení mrtvoly.
Plán hradu Kynžvart /podle Augusta Sedláčka/, vysvětlení: 1. místo, kudy se ke hradu přicházelo, 2. příkop u předhradí, 3. brána, 4. věžovaté stavení s vrátnicí, 5. začátek vyššího oddělení předhradí, 6. čtverhranné stavení se vzchodem do předhradí, 7. obilnice, 8. konec předhradí, 9., 10. brány horního hradu, 11. dvůr, 12. palác, 13. vysoký jeho zbytek, 14. velká věž.
August Sedláček píše o palbě z baterie švédských děl v roce 1648 z místa na protilehlém kopci, které se nazývá Švédské šance. Místo navštívil terénní badatel Zdeněk Buchtele, provedl průzkum terénu kolem hradu a snažil se vyvrátit názor, že hrad byl ostřelován právě z tohoto místa. Na hrad se podle něho střílelo z opačné strany, z Mýtní louky, což prý potvrzuje fakt, že jízda byla tehdy vybavena mušketami s dostřelem kolem 250 metrů, a arkebuzíři měli ve výzbroji arkebuzu - hákovnici, jejíž dostřel byl zhruba 200 metrů. Podle Buchteleho se tedy nemohlo střílet ze šancí, vzdálených přes 300 metrů od hradu. Na pravděpodobném místě střelby byl nalezen kruhový okop a dva příčné valy vzdálené od hradu přes 70 metrů, střelci z pušek tak byli od hradu vzdáleni ne více jak 100 metrů. Buchtele prohledal i Švédské šance, které leží na protějším vrchu Špičáku /350 metrů severovýchodně od hradu/, kde bylo v minulosti vybudováno rozsáhlé valové opevnění, jehož vznik se z neznalosti připisoval Švédům. Ti měli opevnění vybudovat za účelem dobytí hradu a tak se dnes mylně říká "Švédské šance". Ohledáním terénu /v letech 1998-2001/ bylo zjištěno, že místo bylo vybudováno jako součást hradního opevnění již v první polovině 16. století a mělo zajistit bezpečnost proti dobytí hradu z Mýtní louky. Dle Buchteleho tedy Švédské šance nemohly sloužit k ostřelování samotného hradu, protože terén to neumožňuje /z větší části valu není ani hrad pro terénní vlnu ani vidět/. I když je tato hypotéza zajímavá, v odborných kruzích se nesetkala s pochopením a historici tento názor odsoudili jako laický.
Hrad Kynžvart - předhradí. Ruina budovy v severní části předhradí původně sloužila jako strážnice a střežila jediný vstup do hradu. Ten přicházel z Mýtní louky.
Foto nahoře: Detaily spodní části válcové věže v severozápadní části hradního paláce. Vypadá jakoby poškozená od střelby, ale není tomu tak, v této části hradu se nebojovalo.
Několik výňatků z korespondence z doby třicetileté války, které se týkají Kynžvartu a šancí:
24. 5. 1621 pronikl Mansfeld do oblehlého Kynžvartu. Zůstal zde ale pouze do rána, kdy se pak musel dát na zběsilý ústup. Jeho ústup byl tak rychlý, že v Kynžvartě zanechal několik naložených vozů a ztratil i šest svých děl.
27. 4. až 25. 5. 1626 prošlo Kynžvartem 1500 Charvátských jezdců, kteří se chovali hrubě a neurvale.
2. 10. 1635 Metternichův hejtman si stěžuje, že v kynžvartské šanci je nedostatek potravin a s jakými nesnázemi vychovává vojáky. Místo bylo také postiženo kvartýrováním a durchcuky.
11. 6. 1936 - generál Marradas oznamuje českým místodržícím, že by kynžvartská šance měla zůstat obsazena a poznamenává, že náklady spojené s vydržováním tamní posádky jsou neveliké.
14. 7. 1639 na úsvitě vpadlo do Kynžvartu přes 300 císařských jezdců, kteří tu přes 3 hodiny plenili a pak se obrátili k Chebu.
V červenci a srpnu 1647 přitáhli Švédové k Lokti, Chebua Falknovu. Při tomto velkém tažení byl obsazen i hrad Kynžvart. O řádění Švédského vojska vypovídá mnoho zpráv - zde je jedna na ukázku:
25. 8. 1647 - hejtman Loketského kraje Multz českým místodržícím: Nevelký kraj byl při obléhání Chebu a Falknovského zámku nepřítelem tak zničen, že na polích nezůstal kousek obilí a všechny lesy a houštiny, v nichž lidé ukrývali dobytek, byly prohledány a vesnice pobořeny. Zbytky pak strávila císařská hlavní armáda.
Použité zdroje: Hrady, zámky a tvrze Království českého /A. Sedláček, 1937/, Kynžvart a Boršengrýn /Z. Buchtele, 2009/, Prameny k dějinám třicetileté války, období od roku 1618 do roku 1648 /Dr. Václav Líva, 1950-1957/, www.laznekynzvart.cz
