O víkendu jsem navštívil adventní Prahu. Těšil jsem se, jak si tady odpočinu, budu rozjímat a vnímat sváteční atmosféru před nejkrásnějším svátkem v roce. Byl jsem překvapen situací ve městě.
Advent (z lat. adventus = příchod) je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve byla doba adventní zároveň dobou postu, kdy byly zakázány zábavy, svatby a hodování (zdroj Wikipedie).
Začalo to už ve vlaku, Pendolino bylo nabyté estujícími, toužících si v předvánoční matičce Praze urvat trochu zážitků - udělat si radost z nepřeberné nabídky zboží. Z jejich blahobytně vyhlížejících postav čišel konzum. Synové hráli kámen - nůžky - papír a ten kdo prohrál, dostal buď facku (kámen), pleskanec do čela (nůžky) nebo pěstí do ramene (papír). Křičeli u toho na celý vagón. A jejich rodiče na to vůbec nic, tvářili se, jakoby k nim nepatřili. Vyprávěli cosi o slevách v Lídlu a docházení s potomky na logopedii. Jedna z matrón si ležérně ovívala tvář vějířem z novin. Pak se zřejmě ve vagonu ochladilo, tak s tím přestala a oblékla si svetr. Těšil jsem se na cestu
vlakem, že si trochu odpočinu, pokochám se krajinou, od svých spolucestujících nasaji sváteční atmosféru, ale nic z toho nebylo,celou jsem ji díky sousedům ve vagónu protrpěl...
Ani v Praze nebylo lépe.. Město bylo přeplněné lidmi. Byli všude, tramvaje i metro úplně plné k prasknutí, na eskalátoru se lidé štosovali na pravou stranu, aby umožnili spěchajícím stoupat dále po schodech. Nazdobené obchody lákaly k předvánočním nákupům, ale všude shon a chaos. K návštěvě vánočních trhů jsme si vybrali trhy na Náměstí Míru, kde by nemělo být tolik cizinců a komerce jako na Václaváku nebo Staromáku. Jenže ani tady nebylo lépe, všude davy lidí, stánky měly zajímavé zboží, ale v tom davu vůbec nebyl čas si vše prohlédnout, ani to svařené víno si nemohl člověk vychutnat, protože do mě pořád někdo vrážel. A to mě ještě lákaly pražené mandle nebo opečený sýry, ale tak dlouhou frontu jsem odmítl vystát. Loni jsme tady navštívili kostel, ale letos byl zavřený, takže se tomu nedalo uniknout. Ještě, že večer končil návštěvou soukromého pivovaru, pár vypitých speciálů a výborný talián nahromaděný stres z trhu rozmělnil.
Druhý den už jsme se loučili s předvánoční Prahou, u Koruny jsme si u zdobeného stromu ve tvaru kuželu (z jehož útrob se linuly nápěvy koled) dali svařené víno, tedy spíše obarvenou vodu za 70 korun.
Resumé: Dávno už neplatí, že advent znamená duchovní zklidnění a přípravu na příchod spasitele. Dnes je to spíše shon, hledání slev, nákupy drahých dárky a příprava na opulentní hostinu Štědrého večera, méně již rozjímání, setkávání s přáteli, dobročinnost..
Taková je už holt doba, nový vůz, chytré hodinky jsou nám přednější než třeba dobré vztahy se sousedy. Ve své honbě za materiálnem jsme však zapomněli na svůj duševní rozvoj a pokoru. Máme všeho dost, když si zlíbíme, můžeme mít hned novou televizi nebo robotický vysavač. A co to přináší? Bojím se, že jenom nekonečné seriály a cukrovku. Blahobyt obnáší pohodlnost, která však vede k naší zakrnělosti a jak víme - všechno zdegenerované nikdy dlouho nepřežije. Jen si vzpomeňte, jak to dopadlo se starým Římem...
Visací zámek - Praha 2009
Ježíši Kriste
Kdybys dnes přišel do Prahy
Chodil bys chvíli po ulicích
Zjistil že všechno je v p..........
V hlavách lidí by jsi viděl
Jenom sobeckej zmatek
A každej pátek
Vraždění neviňátek
Seděl by jsi s u Rotundy
Byl bys za štamgasta
Jedno pivo za druhým jedno pivo za druhým
Ježíši Kriste jak bys chlastal
Ježíši Kriste
Kdybys dnes přišel do Prahy
Vrátil by ses do hrobu
Záhy záhy
píseň z alba Klasika, 2010, text: Jan Haubert.
