Na nový film bratří Coenů se sesypala spousta chvály. Otázkou zůstává, nakolik se jedná o povinný mediální taneček provozovaný u etablovaných tvůrců jen ze zvyku a nakolik jde o autentické ocenění opravdových kvalit.
Film Opravdová kuráž vyniká v tom, jak dekonstruuje klišé westernového žánru. Na jedné straně udivuje formálním perfekcionismem, na druhé straně odrazuje odtažitostí a chladem. Nestačí se totiž vůči žánru jen vymezit, ale je potřeba přinést i vlastní myšlenku. Když se kácí staré modly, je potřeba na jejich místo postavit nové. V tomto případě však zůstává prázdné místo.
Zatímco formální aspekty uměleckého díla jsou víceméně měřitelné, jeho obsah už méně. Ten je subjektivně pociťován a pokud jej chceme popsat objektivně, zůstaneme odkázáni na nejasné příměry. Přístup vlastní především americké kultuře, dehonestoval umění na soubor řemeslné rutiny, kterou je možné si rutinně osvojit. Sebejistota tohoto přístupu vychází ze stejného způsobu uvažování, jako prohlášení jistého vědce, že člověk nemá duši, neboť při pitvě žádnou nenalezl. Takovýto přístup k tvorbě přehlíží vše neměřitelné a omezuje tvůrčí práci na zmíněnou rutinu.
Filmy bratří Coenů pro mě představují vrcholnou formu takovéhoto přístupu – vycizelovanou a vyprázdněnou rutinu. Je totiž mnohem jednodušší a jistější budovat fiktivní svět takto zpovzdálí. Dovoluje to tvůrcům pevně kontrolovat celý tvůrčí proces a vést ho do předem promyšlené podoby. Výsledkem je dokonalý tvar, ovšem bez jakéhokoli tvůrčího náboje.
Tvůrčí práce totiž přináší těžko kontrolovatelné projevy inspirace, které mohou zbořit předem promyšlenou stavbu. A to je pro filmového řemeslníka, svázaného rozpočtem a termíny příliš nejistý podnik. Díky tomuto přístupu nenajdeme ve filmech bratří Coenů ani tak postavy, jako spíš komické karikatury, jejichž pinožení tvůrci nezůčastněně sledují. Mám podezření, že velkou část Coenovic příznivců tvoří lidé, kterým lichotí právě ten arogantní pocit převahy nad postavami jejich filmů.
I v Opravdové kuráži jsou postavy degradovány na karikatury. Jeff Bridges předvádí svou obvyklou figuru znuděného flákače, kterou přehrává ve všech svých filmech od té doby, co se proslavil jako Big Lebowski. Herecky stále lepší Matt Damon se opět jako chameleon převtělil, tentokrát do role sympatického slizouna, která by si zasloužil větší prostor. Hailee Steinfeld v roli dívenky zase předvádí jeden z těch hereckých výkonů, kdy se děti chovají jako malí dospělí, což naprosté většině diváků imponuje, mě tento typ hraní naopak odpuzuje.
Pokud si pustíte 16 let starý film Jima Jarmusche Dead Man, sami pochopíte, v čem spočívají slabiny Opravdové kuráže. Dead Man je stejně formálně podmanivý a i když jsou jeho postavy rovněž komické, neschází jim důstojnost a hloubka.
