První reakce bezprostředně po vyhlášení amnestie přišly od novinářů a bloggerů, kteří ze znalosti věci pochopili, jaké důsledky by amnestie mohla mít. Následná reakce věřejnosti ovšem rozmělnila původní étos hluboko pod hranici dobrého vkusu a prokázala celé věci medvědí službu. Je opravdu nutné, aby se k věci vyjadřovali lidé jako Lucie Bílá a navíc prázdnými floskulemi typu: amnestie je výsměch slušným lidem? Právě díky nim se původní seriózní diskuze změnila v orgie nevkusu. Hrozí, že závažná kauza vyšumí z prosté únavy nad všudypřítomnou hloupostí.
Stejná Lucie Bílá nás před lety vyzývala podobně unylými frázemi ke Klausově podpoře a už jen z toho důvodu by věci nejvíc prospěla, kdyby nyní taktně mlčela. Pokud by jí šlo o věc samu a nikoli o touhu laciným způsobem se vyhřát na výsluní popularity. Daniel Landa pro změnu svolává rolnění a ani nechci vědět, co to vlastně znamená.
V téhle situaci chápu část veřejnosti, která odmítá nařčení Klause už jen z toho důvodu, že se chce distancovat od výše popsaných projevů laciného morálního rozhořčení. Přesto Klausovu amnestii nelze považovat za pouhý přešlap ani za projev senility. A obhajovat jeho krok znamená zavírat oči nad skutečností. On, který sabotoval fungování justice (naposledy šokoval návrhem zdiskreditované Vesecké na místo zástupce ombudsmana!?!), protěžoval osoby napojené na zájmové skupiny s trestní minulostí a tím léta bránil výkonu spravedlnosti byl prý znepokojen protahujícími se soudními kauzami. To není špatný vtip ani projev nesoudnosti. Václav Klaus se snaží na závěr kariéry definitivně zamést po sobě stopy.
Díky oslabení Klausova vlivu a uvolnění politického ovzduší promluvili v nedávné době lidé jako např. ekonom Jan Vaňous, který stál u procesu přípravy kuponové privatizace, která před lety vynesla Klause do nejvyšších pater politiky. Kuponová privatizace 90.let byla možná jednou z nejdražších PR kampaní na světě. Každý měl tehdy možnost opatřit si kuponovou knížku s nepřehlédnutelným podpisem Václava Klause, to aby nezapomněl, komu za tuhle báječnou loterii vděčí. Výsledek se dal očekávat. V následujících volbách zvítězila ODS v čele s Klausem. Až později se ukázalo, že tím opravdovým architektem byl nejspíš bývalý člen StB a Klausův náměstek Dušan Tříska a privatizace byla od počátku připravena jako grandiózní tunel. Celý podnik na chvíli ohrozila zpráva Kroll Associates, upozorňující, že Viktor Kožený je usvědčený zloděj a lhář. Nejspíš přímo z vlády přišel pokyn uklidit poplašnou zprávu do trezoru.
Ne nadarmo byl označen Klaus deníkem SME za pravého strůjce korupčního prostředí u nás. V době, kdy Klausova hvězda pohasínala, se zachránil opoziční smlouvou a tím také oddálil případné vyšetření jeho propojení a zodpovědnosti za trestní hospodářské kauzy 90. let. I vzhledem k blížícím se volbám bychom neměli zapomenout, že tím kdo na tuto hru přistoupil a výraznou měrou tak přispěl k následnému prohloubení úpadku republiky byl současný kandidát na prezidenta: Miloš Zeman.
Pouze nenapravitelný naivka by si mohl myslet, že prezident amnestií osvobodil aktéry různých hospodářských kauz z neznalosti věci, nebo dokonce z upřímného zájmu vyjít vstříct požadavkům Evropské unie, které jinak nemůže přijít na jméno. Obzvlášť pikantně působí poslední zpráva, podle níž necelé dva týdny před amnestií dorazil po osmi letech skrývání v cizině jeden z hlavních aktérů tunelu ve fondech Trend a Mercia, Miroslav Vlastník. Pokud by zde nebyl, amnestie by se na něj nevztahovala. Považovat tohle za souhru náhod lze jen stěží.
Václav Klaus se s oblibou prezentuje jako ekonom a svrchovaný odborník, pravdou je, že v zahraničí je vnímán jako výstřední exot, kterým také fakticky je. Nemá za sebou žádnou publikační činnost, podle které se odbornost ekonoma hodnotí, známy jsou pouze jeho dílčí názory, které jsou i v oblasti ekonomiky stejné jako v jiných odvětvích: výstřední a za každou cenu jdoucí proti názorům sdíleným uznávanými kapacitami. Dokonce i nositele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze nazval břídilem, když se kriticky vyjádřil k některým aspektům českých reforem. Zároveň se vždy důsledně vyhýbal otevřené diskuzi, nikdy své názory nebyl ochoten hájit před opravdovými odborníky. Jan Vaňous označil před lety Klause za profesního zbabělce, který se debat v podstatě bojí.
Ve středu 9.1. to chvíli vypadalo, že Klaus vykročí ze svého stínu, když v médiích proběhla zpráva, že snad vystoupí v Poslanecké sněmovně, aby důvody amnestie vysvětlil. Bylo by to vůbec poprvé za jeho působení v roli prezidenta. Už navečer se ale objevila další zpráva, podle níž Klaus prohlásil, že nemá smysl amnestii vysvětlovat. Mimořádně s panem Klausem souhlasím, většina z nás už stejně dávno ví, co si o ní myslet.
